(FF) Život je krátký. Věci, večírky, nákupy ani noci už nejsou tak bezstarostné. Je nám přes třicet. Musíme se rozhodovat, jestli mít nebo nemít děti. A jestli ano, tak s kým. A kdy. A jestli ne, tak zda dokážeme vyplnit svůj život něčím smysluplným, abychom neumřeli jako osamělí starci a stařenky s půlkou obličeje ukousanou od kočky poté, co nás po 14 dnech začne někdo postrádat. Nejspíš pošťačka. A jakoby nestačila naše vlastní zásadní rozhodování, servíruje nám život po třicítce i řadu dalších překvapení. Nečekané nemoci rodičů, nehody všeho druhu, vyšetření, nemocnice. Vstáváme v noci, lijeme do sebe litry kafe, modlíme se a zachraňujeme. Podporujeme se. Někdy to dopadne dobře,…
-
-
Kdybys mohla dělat cokoliv, co by to bylo?
(Boh) Mé kamarádce nedávno její přítel položil vcelku jednoduchou otázku: „Kdybys mohla dělat cokoliv, co by to bylo?“ S naivním úsměvem na ní zíral a očekával, že řekne, že by chtěla řídit MoMa (Museum of Modern Art) v New Yorku nebo se stát programovou ředitelkou milánské La Scaly. Jenže ona se zamyslela, nadechla a s absolutně vážnou tváří prohlásila: „Chtěla bych se stát ptákem a uletět někam hodně daleko. Být volná a cítit lehkost.“ Dál už v rozhovoru nepokračovali. A za pár týdnů se rozešli. Ona věděla o jeho nevěře s dívkou, které jsme pracovně říkaly čivava, (protože prostě čivavou byla). Nenáročná, roztomilá a přenášení z místa na místo hodná. Ještě než si má kamarádka odstěhovala…
-
Ve víru víry
(FF) Můj kamarád mi jednou vyprávěl: „Když jsem byl malý, chodil jsem se koupat do jezera. Strašně jsem se bál, protože mi ostatní říkali, že je tam čtyřicetimetrová hloubka, spodní víry a proudy. Až jako dospělý jsem zjistil, že je tam mnohem menší hloubka, bez vírů a nebezpečí. To jen strach způsobil, že jsem měl pocit nekonečné hloubky a nekonečného děsu.“ A tak je to skoro vždycky. Bojíme se, děsí nás neznámá hloubka, ale pravda je, že kdybychom si zkusili stoupnout, většinou zjistíme, že dosáhneme. Že nehrozí ani spodní vír, ani proud, ani nekonečná temnota. Láska je prý jako skok do bazénu. Musíš se odhodlat a skočit. Nebo do toho…
-
Emocionální úklid
(Boh) Někdy mám pocit, že jsem trochu schizofrenní. Ráda řeknu, jak se věci mají, vadí mi, když si někdo lže do kapsy, zvlášť pokud se jedná o mě. Na druhou stranu nemám ráda loučení a konce, u kterých si nejsme jisti, jestli toho druhého ještě uvidíme. Nebo vlastně líp, nesnáším loučení, u kterého si připustíme, že toho druhého možná už nikdy neuvidíme. Mám ráda pohřby, ale nemám ráda neorganizovanou smrt. Nemám ráda náhlá úmrtí, protože nic není připraveno. Potřebuju plány a když nemám v plánu se s někým nebo s něčím rozloučit, je to pro mě strašná katastrofa. Prostě potřebuju věci řídit, být o všem informovaná a mít plány. Má…
-
Růžový marast
(FF) Nejsem romantická. Buď jsem taková vždycky byla, nebo jsem se takovou stala. Sfoukávám svíčky, když už se je nějaký odvážný muž pokusí zapálit, místo květin mi ctitelé nosí alkohol nebo jídlo, a na rande nechodím. Romantické procházky po Praze mi byly donedávna ukradené. Taková je výchozí situace. A do toho mi momentálně nejoblíbenější muž začal v noci posílat básničky. Kousky písniček a básní vytržené z kontextu. O lásce. Něžné. Hezké. Prostě až moc. Za hranicí. Nejdřív mě to překvapilo. Pak jsem si zvykla. A pak mě to vyděsilo. I napsala jsem svému Princi, že takhle ne. Že na tohle nejsem. Pojala jsem podezření, že má nějaký sešitek básniček, z…
-
Porozchodová euforie
(Boh) Když se s někým rozejdete, přijde takové zvláštní období. Musíte se v jedné chvíli vyrovnat s tím, že vám to opět nevyšlo (ať už byly důvody jakékoliv) a rovnou se začít těšit na to další, co na vás někde čeká. Malá schizofrenie, která je ovšem zapotřebí. Když se totiž nebudete těšit a hlavně věřit, nikdo nepřijde. Jedině snad masochista, který by s vámi chtěl procházet porozchodovým martýriem a děsivým výkyvem nevyrovnaných nálad a hloupých excesů. Nové věci přicházejí jen když jsme opravdu připraveni, když opustíme to staré a vytvoříme místo novému. Dokud se totiž toho starého nepovedeného nevzdáme, nemáme šanci na úspěch, protože to nové, nepoznané, lehké jako jarní vánek zbytečně zatěžkáváme problémy…