• Co se nám honí hlavou

    Dneska naposledy

    (Boh) Má kolegyně, Vítězka v boji, má výbornou hlášku, kterou pronese pokaždé, když po obědě míjíme vietnamský koloniál: „Myslím, že si koupím Rumbu. Dneska naposledy.“ Vždycky mě to moc pobaví a nechám se strhnout. Rumbu nejím, ale občas si koupím nějakou sladkost, protože přeci můžu, vždyť je to dneska naposledy. Tenhle malý nešvar dokonale dokresluje mou touhu po dokonalosti, které nejsem schopna dostát. Například večer si v posteli říkám, jak jsem skvělá, že jdu dřív spát a že tentokrát budu v práci už na 7,30 ráno, abych si nějaký ten čas napracovala a mohla odejít dřív a třeba se jít projít do Stromovky. Dokonce si před usnutím představuju, jak si po cestě kupuju…

  • Co se nám honí hlavou

    Na co zapomínám a neměla bych

    (FF) Zapomínám, v běhu mezi prací, osobním životem, bankou, poštou, drogerií, potravinami, tiskovkami a meetingy nejrůznějšího zaměření, na dost zásadní věci, které by mi život ulehčily a zpříjemnily: Zapomínám být vděčná. I za malé věci, i za nedokonalé věci, i za situace, ve kterých jsem zatím pouze zasadila semínko a bude chtít hodně času a trpělivosti, než vyrostou. Zapomínám být vděčná každý den. Zapomínám na anděle. Stejně jako Bohyně a spousta z vás věřím, že když chceme, andělé nám dokáží pomoci. Ukonejšit, ukázat, najít místo na parkování, potěšit drobným zázrakem, vnést do každodne jas. Zapomínám na ně, i když pírka vídám všude kolem sebe od rána do večera! Zapomínám říkat lidem „prosím“…

  • Co se nám honí hlavou

    Barbie na vážkách

    (FF) Ken je krásný, svalnatý, svůdný, má jiskrný pohled a charisma. Frenk je kluk od vedle. Hodný, milý, sympatický, vždycky Barbie se vším pomůže a nic za to neočekává. Dělá kafe a je milý. Ken je drzý, zpupný, vyzývavý, rád provokuje a nebere si servítky. Některé situace se v našem životě pořád dokola opakují. Jeden je zlý, druhý je hodný. Černá a bílá. Divoká přitažlivost na straně jedné, pohoda a přístav na straně druhé. Ale co když? Co když Ken není úplně zlý a Frenk není úplně hodný? Co když Ken skrývá svou citlivou stránku, protože si nevěří a Frenk se dokáže pěkně rozdivočit? Většinou to tak je, protože na…

  • Co se nám honí hlavou

    Příčiny našich problémů

    (FF+Boh) Když to nejvíc potřebujeme, rada se objeví. Kdekoliv. A v jakékoliv podobě. Ať už je to nápis na tričku kolemdoucího hlásající “Keep smiling”, drobná průpovídka sousedky, písnička v rádiu nebo afirmace, kterou v rámci facebookové aktualizace obdržíme. Cesty víry jsou nevyzpytatelné. Proto asi věříme.  Dle zenového rčení: “V mém životě se nic neděje náhodou.”, přikládáme afirmaci, která nás s Fatalkou zastihla v pravou chvíli. Třeba osloví i vás a začnete místo problémů řešit jejich příčiny . MALÁ PŘÍČINA MŮŽE ZPŮSOBIT OHROMNÉ PROBLÉMY. ČLOVĚK SI OVŠEM VĚTŠINOU VŠIMNE AŽ TĚCH PROBLÉMŮ, PŘIČEMŽ JE JIMI TAK PŘEMOŽEN, ŽE HO NENAPADNE VYSTOPOVAT, ODKUD PŘIŠLY. MÍSTO TOHO VŠAK ZAČNE HORLIVĚ HLEDAT NĚJAKÉ VELKÉ ŘEŠENÍ. AŤ…

  • Co se nám honí hlavou

    Vezmeš mě za ruku?

    (FF) Život je krátký. Věci, večírky, nákupy ani noci už nejsou tak bezstarostné. Je nám přes třicet. Musíme se rozhodovat, jestli mít nebo nemít děti. A jestli ano, tak s kým. A kdy. A jestli ne, tak zda dokážeme vyplnit svůj život něčím smysluplným, abychom neumřeli jako osamělí starci a stařenky s půlkou obličeje ukousanou od kočky poté, co nás po 14 dnech začne někdo postrádat. Nejspíš pošťačka. A jakoby nestačila naše vlastní zásadní rozhodování, servíruje nám život po třicítce i řadu dalších překvapení. Nečekané nemoci rodičů, nehody všeho druhu, vyšetření, nemocnice. Vstáváme v noci, lijeme do sebe litry kafe, modlíme se a zachraňujeme. Podporujeme se. Někdy to dopadne dobře,…

  • Co se mi líbilo

    Kdybys mohla dělat cokoliv, co by to bylo?

    (Boh) Mé kamarádce nedávno její přítel položil vcelku jednoduchou otázku: „Kdybys mohla dělat cokoliv, co by to bylo?“ S naivním úsměvem na ní zíral a očekával, že řekne, že by chtěla řídit MoMa (Museum of Modern Art) v New Yorku nebo se stát programovou ředitelkou milánské La Scaly. Jenže ona se zamyslela, nadechla a s absolutně vážnou tváří prohlásila: „Chtěla bych se stát ptákem a uletět někam hodně daleko. Být volná a cítit lehkost.“ Dál už v rozhovoru nepokračovali. A za pár týdnů se rozešli. Ona věděla o jeho nevěře s dívkou, které jsme pracovně říkaly čivava, (protože prostě čivavou byla). Nenáročná, roztomilá a  přenášení z místa na místo hodná. Ještě než si má kamarádka odstěhovala…