(Boh) Blešáky jednoznačně patří mezi moje guilty pleasure. Neodradí mě ani název, ani vstávání a už vůbec ne fakt, že předměty jsou staré, použité a dost toho pamatují. Ba naopak. Miluju burzy, blešáky a trhy antiku všeho druhu. Tentokrát jsem v mlze vyrazila se svojí oslnivou kamarádkou Královnou do Weidenu v Německu. Královna i se svým přítelem, kamarádem Drahého, bydlí v Plzni a je ostřílenou nákupčí, takže jsem měla průvodce, učitele, ubytování a hlavně skvělou společnost v jednom. Největší kouzlo okamžiku nastalo na začátku, kdy jsme dorazily a ve tmě vybíraly trička, kalhoty, tašky, plechovky a jiné propriety, které vypadaly ve světle baterky zajímavě a tajemně. Trochu to připomínalo noční bojovku o poklady německých garáží. Druhá…
-
-
Vyzkoušely jsme Versace v H&M
(Boh) Existují statusové věci, které ze své podstaty prostě nejsou pro každého. Diamanty, kožichy, Seychely, Ferrari, boty od Louboutina a páni ředitelé velkých korporací s enormně velkými platy a ještě většími egy. Fakt, že tyto věci jdou celkem na dračku (i přes to velké ego), je evidentní. Podstata spočívá v omezeném počtu a v luxusu a samozřejmě ve statusu, který si kupujete. „Nikdy nepiště Luxus pro každého nebo Posledních pět kusů,“ říkal náš profesor na marketing. „Shodíte produkt i sebe.“ Proto jsem trochu nepochopila včerejší akci, kterou pořádalo H&M ve spolupráci s Versace. Nebylo to špatné, ale nebylo to ani dobré. U vchodu nás s Fatalkou uvítal dvoumetrový, dvacetikilový model…
-
Podzimní deprese? Jak z toho ven…
(Boh) Nemám dobrou náladu a nemůžu přijít na to, proč. Vlastně je toho tolik. Tolik malých negativních kapiček, které se slily do jedné řeky, že nejsem schopná rozlišit, co je pravým důvodem mého smutku. Podzimní deprese? Ucpané potrubí? Zima v kanceláři? Horko v kanceláři? Hledání nového bydlení? Nevyspání? Přístup mé matky k nové bundě? (Béžová prý není praktická. Není, ale i tak ji chci. Všechno nemusí být nutně praktické.) A všechno zároveň nemusí být veselé a barevné. Někdy jsou prostě dny, kdy se nic úžasného neděje, dny kdy se ne a ne naladit na správnou vlnu. Dny, kdy mi nezbývá nic jiného než dělat následující: 1, Volám kamarádům. Jsou zvyklí. Většinou nehlásím, že…
-
V říjnu brala Bohyně zpátečku
(Boh) Po hektickém září, plném velkých změn přišel říjen, který vyzkoušel můj systém rozhodování. I když jsem Bohyně, někdy jsem pořádně natvrdlá. A tak mi říjen musel nejen naznačovat, ale taky mě pořádně trknout, aby mi některé souvislosti konečně došly. Celý měsíc byl ve znamení zpátečky. Pro něco jsme se rozhodla, něco udělala a pak toho příšerně litovala. Jednala jsem impulzivně, až potom zapojila mozek a sebemrskala se až do chvíle, než mi říjen ukázal, že jsem se na první dobrou rozhodla dobře a že mé intuice fungují. Zde je několik názorných příkladů: Opila jsem se. Děláme to všichni a nejsme na to pyšní, ale já navíc ukradla chladicí kyblík na víno.…
-
Nevinné kancelářské hrátky a jejich průběh v deseti krocích
1, Zjištění, že o vás někdo projevil zájem je situace, kdy procházíte chodbou a neznámý kolega, který vás už významně zdravil ráno, vám lascivně popřeje dobrou chuť, protože je jasné, že odcházíte na oběd. 2, Ujištění, že střety s kolegou z vedlejšího odboru nejsou jen vaše fantazírování přichází ve chvíli, kdy letíte do kuchyňky, kolega telefonuje na opačném konci chodby a když z kuchyňky pádíte zase ven, kolega náhle sedí přede dveřmi, aby vás jen tak mezi řečí pozdravil a přidal takový ten hluboký pohled. Je opravdu těžké po tomhle výstupu nenastoupit do špatné tramvaje. (Promiň Fatalko, přišla jsem zase pozdě…) 3, Proces uvědomění, že o vás kolega stojí přichází…
-
Kolik jazyků umíš…
(Boh) Říká se, že kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit. Po včerejším rozhovoru s kolegyněmi, kdy jedna je původem Slovenka a druhá Ruska, jsem si sama uvědomila, že v sobě mám několik žen. Jednu Češku, která propadá emocionálním bouřím a záchvatům přemýšlení, dále je zde velmi prudká, hlučná, ale taky velmi oslnivá Italka a pak mi občas vládne sarkastická sexy Američanka, co se nebojí říct, co si doopravdy myslí. Zjistila jsem, že mám v každém jazyce i jinak položený hlas, nehledě na to co říkám. Bohužel překvapivě nejhůř se cítím v češtině. Snažila jsem se přijít na to, proč tomu tak je. Možná je to tím, že v italštině ani v angličtině…
