(Boh) Dne 1.11.2011 (ano, je tam těch jedniček příliš…mělo mě to napadnout) jsme se rozhodly dát světu na vědomí, že existuje náš blog. No a protože byla Fatalka celý den na focení, hlásnou troubou jsem byla já. Ze začátku, když jsem se učila, jak se vlastně blog tvoří, bylo moc příjemné psát články jen jedna pro druhou. Nadšeně jsme se chválily a tak trochu zapomínaly na to, že by blog mohl OPRAVDU někdo číst. Což je přece jeho podstata! I tak se mi včera trochu tajil dech a dostávala jsem se do infarktových stavů, a to především v čase mezi odesláním informací o tom, že máme blog a odpovědí adresáta, který si blog…
-
-
Doteky z pod deky
Dneska se mi moc líbilo moje/naše noční dobrodružství. Nejedná se tentokrát o sexuální hrátky, ale o jeden z nejintimnějších projevů, který můžete v partnerství zažít. Můj přítel je hlučný spáč. Občas chrápe, dost hlasitě se převaluje, někdy i ze sna vypráví, takže jsem zvyklá se několikrát za noc probouzet a po více jak roce a půl jsem naopak nesvá, když se vedle mě nic neděje, než aby mě to nějak zneklidňovalo. Navíc od chvíle, co se náš vztah z volnoběhu překlopil do semknutějšího uskupení s jasným cílem, daným počtem hráčů a společnou bojovou taktikou, z vrčícího tygra se náhle stal vrnící kocourek a sdílet s ním lože je jedna radost. Tahle obrovská změna se samozřejmě neprojevila jen…
-
Jednou to přijít muselo – tetování
(Boh) Ráda bych doporučila tatéra, kterého jsem si, světe div se, našla na internetu. Neměla jsem na něj žádné reference, prostě jsem si do googlu zadala jen „nejlepší tetovací salony v Pze“ a bylo. Samozřejmě ke konečnému rozhodnutí mi pomohlo několik znamení, jako byla náhodná procházka kolem salónu, o několik dní později návštěva restaurace, která sídlí naproti a jako tečka za rozhodnutím byl nápis na tričku spolucestujícího v tramvaji, který hlásal název salónu. Samozřejmě v jiném významu., stačí mi přece naznačit, ne? :-) Jistě, vypadá to šíleně, nemít doporučení a nechat se ovlivnit něčím tak absurdním jako je znamení, ale ono se to vyplatilo! Tatér Vlado ze salonu Aries Tattoo je absolutně úžasný. Je…
-
Boty jako barometr vztahu
(Boh) Bude to znít hloupě a prázdně, ale boty jsou pro mě vším. Symbolem luxusu a úspěchu – to když si jdu koupit jeden pár těch vysněných do Beltissima, symbol odhodlání něco změnit a to v podobě nových běhacích bot, které hodlám vyvenčit v posilovně, symbol nezávislosti, čímž jsou pro mě moje odrbané Converse a taky něčím, co mě dokáže uklidnit. Vzpomínám si, jak jsem po ošklivém zážitku na maloměstě, kde můj drahý přítel bydlí, musela hodinu sledovat novou kolekci od Louboutina, aby mi z těch všech tříbarevných melírů, sportovně elegantních outfitů, odrostů, kapsáčů a ošklivých bot nehráblo. Pokud se zastavím u svého přítele, dalo by se říct, že boty v našem vztahu hrají velkou…
-
Září bylo mým Velkým třeskem….
(Boh) Září rozhodně nebylo zakončovací etapou tohoto roku. Pro mě určitě ne. Bylo spíš kulminačním bodem, viděno z pohledu října. Nevím, co se stane dál. Nicméně v září veškeré věci nabraly obrovský spád a ve své setrvačnosti pokračují dál a dál. Stalo se nevídané. V září jsem ve své podstatě našla samu sebe – a to po všech stránkách. Dokázala jsem projevit své touhy, pocity, názory, svou nespokojenost i svůj nesouhlas. Vše, čeho jsem se bála, co jsem odkládala „na pak“ nebo dokonce předstírala, že to neexistuje, to vše se tak nějak zhmotnilo do tučně zvýrazněné definitivy a už nebylo cesty zpět. Dokázala jsem dát stopku svým nejbližším a začít…
-
Remarque, jak jinak
(Boh) Má kamarádka na FB zveřejnila úžasnou věc od Remarquea. Přečetla jsem si ji večer, když jsem se dostala domů a celou noc mě ta slova provázela. Ráno jsem se asi tak trochu unáhlila a svému příteli ten text poslala. S obrázky od René Magritta. Takže teď to tak vypadá, že se asi vyděsí a opustí mě. I když, možná by to bylo dobře, protože pokud nesnese nápor klasiky a stále se po více jak roce a půl bojí vyznání, není to muž hodný Bohyně. (no, necháme se překvapit. Ještě je tu naděje, že se dopis ztratí. Romanticky jsem ho totiž poslala poštou…ups) Tu však jsem náhle viděl, že mohu…