Co se nám honí hlavou

Svědkové našeho života

(FF) Všechno, co opravdu potřebujeme, je svědek našeho života. Někdo, s kým rozebíráme drobné každodenní příhody, zasmějeme se s ním a během rozhovoru s ním přijdeme na to, co nám samotným zabředlým v kolečku myšlenek své hlavy nedošlo. Máme svědky, kterým vyprávíme věci každý den a udržujeme se navzájem v upgradování našich životů, a svědky, se kterými se sejdeme jednou za čas a pojmeme život a svět tak trochu víc ze široka. Skvěle si přitom srovnáme myšlenky a vidíme, jak si stojíme. A pak je tady blogování. Najednou sdílíme i s lidmi, které neznáme a v životě jsme je neviděli. Jen doufáme, že příběhy a zážitky jsou v podstatě univerzální a každý si něco najde. „I kdyby tvoje psaní mělo potěšit, rozesmát nebo ovlivnit jednoho člověka, stojí to za to,“ řekl mi kdosi kdysi. Takže píšu. A tajně doufám. že se někdo zasměje, inspiruje, zamyslí nebo potěší.
Sdílení je jedna z nejzásadnějších věcí v našem životě, ať už si to uvědomujeme nebo ne. Všechny ty prokecané noci při sklence (ehm, sklenkách, lahvích) vína, rozhovory při kávě a dortu v kavárnách, hovory na lavičce nebo u stolu plného jídla se stromy za okny. To je to, co se v životě (taky) počítá.

   Náš blog má dnes své první narozeniny. Chtěla bych poděkovat všem, díky kterým tenhle funguje, všem, kteří nás čtou, kometují, lajkují, oponují a nutí k zamyšlení. A hlavně chci poděkovat Bohyni, která tenhle blog drží nad vodou a nepanikaří, ani když jí týden nic nepošlu, vybírá krásné fotky a staví celé články. Děkuju a mám Tě moc ráda!

Nové články emailem

Nechte si posílat naše články rovnou k vám do schránky.

Nebojte, nespamujeme a z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

17 komentářů

  • lenka.chotivkova

    Se spožděním, ale přeci, gratuluji Mrňouskovi k 1.narozkám!!!! Váš jednoletý prcek nejen že chodí.., ale dělá rovnou sedmimílové kroky i bez bot…nebo má snad botky od Prády?, TO 100%! No, to je každopádně jedno, nádherně vám to spolu šlape, sakra úžasně se projevil, vážně nás baví, nutí k smíchu, někdy až k slzám a k používání hlavy. Zdá se, že je UŽ TEĎ geniální!!! Přeji mu (VÁM) do dalšího roku, co nejvíce sedmimílových kroků a ať ho (VÁS) TO TU S NÁMI NADÁLE BAVÍ!!!!
    Ještě VÁM přeji minimálně dvě můzy, vlastně dva pořádné MŮZÁKY, to aby vás neustále líbali a mi měli stále co číst. Jste KOČKY bezva!!!!!
    DĚKUJU :o)

  • Králikkéš von Marakkéš

    Sice je to „pouze“ virtuální dítě, však mamka Bohyně a taťka Fatalka jsou výborní rodiče. Vaří, šatí, radí, jsou otevřené a upřímné a Žijou. Jednou budou mít báječné hommo sapientní kosmické dítka a věřím, že o tom budou bezvadně psát a blogovat. Vosí pas sice mám, dlouhé nohy taky, ale jinak jsem ženská pouze svou vnitřní duševní polovinou, a jakožto správný muž jsem rád, mohu li míti tuto stranu duševní vyladěnu. Nebýt tohoto blogu, přišel bych o možnost sdílení s výjimečnou ženou a kamarádkou Fatalkou, kterou mi osud do života již několikráte zavál, obohatil mě a doufám, že i ji, a pak nás zase rozvál, každého svým životním směrem. Nebýt tohoto blogu nepoznal bych Bohyni, jež mi je jaksi blízká na bázi základní atomové struktury. Navíc ji obdivuji, za její živelnost a smyslnost a eleganci. Miluju spojení krásy a inteligence a citlivosti a to jste pro mě Vy kočeny a Váš blog.
    Králíček v pokojíčku sfůkl sfíčku a zakrojil dort. Prasátko v tylové sukýnce od Diora tančí s Púem v sáčku YSL a Iáček si připíchl ocásek špendlíkem od Swarovského. Je to, ale tuze výjimečný den.

  • ustarnouciblogeriny

    Gratuluju!!! Obě si rozhodně na oslavu zasloužíte něco úžasného a krásného co vůbec, ale vůbec nepotřebujete. Doufám, že budete rozesmávat, inspirovat, těšit a nutit čtenáře k zamyšlení ještě hodně dlouho…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *