(FF) Když jste hodní a milí lidé, pozvete na předvánoční večírek i bývalou kolegyni, která je chudák sama a advent tráví pláčem u pohádek a písně Půlnoční. Dělám si legraci. Brečím jen na konci těch pohádek. Pozvete ji i přes to, že přinese jen víno, kaki a pomelo, zdrží se ukrutně dlouho, což korunuje výkřiky: „Já už fakt odcházím,“ a odmítne ochutnat skvělé dipy, „protože je v nich ta strašná ovce“. Mimochodem, dipy sklidily velký úspěch a já díky svému konzervatizmu přišla o lahodnou krmi. No, kus jsem si jí odnesla na tričku, až bude hlad, seškrábnu si ji.
Celá návštěva „žracího večírku u Bohyně“, o kterém referovala i Dita, byla rozdělena do několika skupin, které se vzájemně míjely a prolínaly. Já se nemíjela ani neprolínala. Zůstala jsem raději, jako zkušený vyjídač z Homolkovic rodiny, na celou část programu, abych o něco nepřišla. O skandál, jídlo nebo pití. Protože kdo mě kdy kam pozve na návštěvu?
Byl to vypráskaný večírek. Pro mě osobně tedy 12ti hodinový. Oběd (tuňák, pražma, vynikající hovězí vývar) líbezně a samovolně přešel do skvělé kávy, svačiny, lahodné ovocné mísy (tu vařila Bohyně), rostbífu, fondue (ach, to telecí, vzpomínám dodnes se slzou v oku) a průběžně popíjeného vína. Učinila jsem tak zajímavý objev, že se krásně dá přejít z červeného vína (Argentina) na růžové (Beaujolais) a bílé (těžko říct..).
To jsem ráda, že jsem se neopila, libovala jsem si, když jsem usínala. Dokud jsem se ráno neprobudila. A asi jsem nebyla sama. Ne kdo se probudil, ale kdo popíjel. „Já nemám problém s alkoholem, já mám problém bez něj,“ vykřikovala na večírku jedna nejmenovaná blogerka, která nás i poučila o etiketě: „Na večírku se musíte vyhnout třem základním konverzačním tématům – politice, náboženství a oborové dikuzi.“ Takže se samozřejmě hned strhla debata o tom, proč volit a nevolit Avatara, jestli je Zeman jezevec a co na to kníže. „Oborové diskuzi?“ zvedla pak obočí Bohyně. „No, taková ta diskuze, kdy se dojde k závěru, že je všechno na hovno.“ Ach tak. Objevila jsem tedy, že jsem se účastnila už mnoha oborových diksuzí. To se bude vyjímat v životopisu…
Pak mi taky cpal Bohynin Drahý ovci do pusy a Bohyně jedla vývar na stojáka u rautu, aby ji nenačapal. Málem vzplálo fondue, obdivovali jsme krásnou novou televizi, k jejímuž obdivu vyzval Drahý Bohyni něžnými slovy: „No to je bomba, čum, Bohyně, čum!“
Bylo to krásné a možná jsem neudělala tak velkou ostudu. Pokud ano, omlouvám se. Ale asi ne, protože na Vánoce jsem pozvaná znovu! A do té doby budu snít o krásných potravinách z trhu (ach, jak se ty ryby krásně leskly, rostbíf voněl a brownies se rozplývaly na jazyku!), bílých tonetkách  a veselé společnosti skvělých lidí, ve které vůbec nevadí, že jste singl.
Protože přátelé jsou rodina, kterou si sami zvolíme. (Dopsala, zaslzela a šla se namazat tím fantastickým thajským scrubem, který dostala jako dárek na rozloučenou).