• Co se mi líbilo

    Doteky z pod deky

    Dneska se mi moc líbilo moje/naše noční dobrodružství. Nejedná se tentokrát o sexuální hrátky, ale o jeden z nejintimnějších projevů, který můžete v partnerství zažít. Můj přítel je hlučný spáč. Občas chrápe, dost hlasitě se převaluje, někdy i ze sna vypráví, takže jsem zvyklá se několikrát za noc probouzet a po více jak roce a půl jsem naopak nesvá, když se vedle mě nic neděje, než aby mě to nějak zneklidňovalo. Navíc od chvíle, co se náš vztah z volnoběhu překlopil do semknutějšího uskupení s jasným cílem, daným počtem hráčů a společnou bojovou taktikou, z vrčícího tygra se náhle stal vrnící kocourek a sdílet s ním lože je jedna radost. Tahle obrovská změna se samozřejmě neprojevila jen…

  • Co se nám honí hlavou

    Forbidden euphoria

    (FF) Forbidden euphoria je nejen nejnovější parfém od Calvina Kleina, ale pro mě také krásné druhé pojmenování pro guilty pleasures (provinilá potěšení). Něco, co vám působí radost, ale jen s ostychem to přiznáte svým blízkým a už vůbec nikdy se o téhle zábavě nebavíte na snobském večírku nebo na prvním, druhém, třetím rande s panem Božským. Ok, možná na dvacátém. Ale určitě ne na první schůzce s panem Ďábelským, protože u toho dvacáté nepřipadá v úvahu (ehm, nemělo by). Je to něco, co vás díky klasickému mnoha, mnohaletému vzdělání, lehce neurotické výchově a špatně skrývanému, ale nepotlačitelnému intelektuálnímu a duchovnímu rozvoji vzbuzuje pocit, že tohle byste asi neměla. Ale dost slovní omáčky a k provinilé věci samé. Pro…

  • Tasted On Us...Aneb vyzkoušely jsme

    Jednou to přijít muselo – tetování

    (Boh) Ráda bych doporučila tatéra, kterého jsem si, světe div se, našla na internetu. Neměla jsem na něj žádné reference, prostě jsem si do googlu zadala jen „nejlepší tetovací salony v Pze“ a bylo. Samozřejmě ke konečnému rozhodnutí mi  pomohlo několik znamení, jako byla náhodná procházka kolem salónu, o několik dní později návštěva restaurace, která sídlí naproti a jako tečka za rozhodnutím byl nápis na tričku spolucestujícího v tramvaji, který hlásal název salónu. Samozřejmě v jiném významu., stačí mi přece naznačit, ne? :-) Jistě, vypadá to šíleně, nemít doporučení a nechat se ovlivnit něčím tak absurdním jako je znamení, ale ono se to vyplatilo! Tatér Vlado ze salonu Aries Tattoo  je absolutně úžasný. Je…

  • Co se nám honí hlavou

    Boty jako barometr vztahu

    (Boh) Bude to znít hloupě a prázdně, ale boty jsou pro mě vším. Symbolem luxusu a úspěchu – to když si jdu koupit jeden pár těch vysněných do Beltissima, symbol odhodlání něco změnit a to v podobě nových běhacích bot, které hodlám vyvenčit v posilovně, symbol nezávislosti, čímž jsou pro mě moje odrbané Converse a taky něčím, co mě dokáže uklidnit. Vzpomínám si, jak jsem po ošklivém zážitku na maloměstě, kde můj drahý přítel bydlí, musela hodinu sledovat novou kolekci od Louboutina, aby mi z těch všech tříbarevných melírů, sportovně elegantních outfitů, odrostů, kapsáčů a ošklivých bot nehráblo. Pokud se zastavím u svého přítele, dalo by se říct, že boty v našem vztahu hrají velkou…

  • Co jsem se naučila...,  v roce 2011

    Co jsem se naučila v říjnu?

    (FF) Že se krevety nejí celé! Ocásek se decentně odkládá na talíř. Tím se vyhnete hysterii, že přes noc zemřete potupnou krevetovou smrtí.   Že když se vám hroutí svět, pomůže začít psát blog, vykašlat se na sobeckého milence a nosit vysoké podpatky. Povrchní, avšak účinné.   Že někdy člověk musí odjet za město do obskurního hotelu, čvachtat si nohy v Kneippových lázních, potit se v sauně, jíst kaki na sto způsobů, koukat na dřevěnýho kohouta a pít v baru až do zavření, aby našel zase sám sebe.   Že největší kýč může být s tím správným člověkem dokonce i romantický.   Že nemá cenu šetřit si nejlepší věci na později.…

  • Co se nám honí hlavou

    V temném lese hvězdy

    (FF) Dneska se mi do ráno do práce nejelo hezky. Všechno mělo tendenci mě buď naštvat, nebo rozplakat. Ohavně oblečení lidé v tramvaji, všudypřítomný puch, neveselá vidina pracovního dne u monitoru, pod oči-vypalující zářivky a hlavně celou dobu pod dohledem, lehce děsivé přemítání o budoucnosti, nepříjemný pocit při pomyšlení na zůstatek na mém kontě, přemítání o novém bydlení… … prostě jsem si dnešní ráno vybrala k ne moc pěkné reflexi svého života, který momentálně připomíná zkázu Pompejí. Všechno padá, všechno se bortí. Základy jsem nevystavěla moc pěkné. Na výpočty a fyziku jsem opravdu nikdy nebyla dobrá… Dřív jsem v tom zmatku rozpadajících se jistot vyděšeně pobíhala a snažila se zachránit nezachránitelné,…