(FF) Když gazelu v Africe probudí slunce, ví, že musí dnes běžet rychleji než lev, jinak se stane jeho kořistí. A lev zase ví, že musí běžet rychleji než gazela, jinak chcípne hlady. Poučení: je jedno, zda jsi lev nebo gazela, vyjde-li slunce, musíš běžet. Běžíme všichni. Z gazely se měníme ve lva, ze lva na gazelu, jak nám okolnosti dovolují. Tiše našlapujeme, brousíme si drápy a pak útočíme. Kopýtky ťukáme o kamínky v savaně, hlídáme okolí a kryjeme si záda. Obzory jsou širé, obloha mění barvy a možnosti jsou stejně nekonečné. Odhadnout, kdy být gazela a kdy lev, je výzva na celý život. Učíme se správně odhadnout, kdy se…
-
-
Září bylo mým Velkým třeskem….
(Boh) Září rozhodně nebylo zakončovací etapou tohoto roku. Pro mě určitě ne. Bylo spíš kulminačním bodem, viděno z pohledu října. Nevím, co se stane dál. Nicméně v září veškeré věci nabraly obrovský spád a ve své setrvačnosti pokračují dál a dál. Stalo se nevídané. V září jsem ve své podstatě našla samu sebe – a to po všech stránkách. Dokázala jsem projevit své touhy, pocity, názory, svou nespokojenost i svůj nesouhlas. Vše, čeho jsem se bála, co jsem odkládala „na pak“ nebo dokonce předstírala, že to neexistuje, to vše se tak nějak zhmotnilo do tučně zvýrazněné definitivy a už nebylo cesty zpět. Dokázala jsem dát stopku svým nejbližším a začít…
-
Jídlo jako láska, láska jako jídlo
(FF) Vždycky jsem obdivovala, jakým způsobem jí Francouzi. Jídlo je pro ně rituál, který je třeba si vychutnat, spojený s několikahodinovou oduševnělou konverzací, při kterém nechybí aperitiv, digestiv, lahodné sýry, svěží vínko, jemné zákusky, zábavný flirt, chic elegance… O tom si většinou v každodenním životě omezeném krutými pracovními přestávkami můžu nechat jen zdát. Otázka je, jestli ta omezení jsou jenom vnější. Jestli mnohem větším problémem obecně nejsou naše omezení vnitřní. Říkáme si: „Vždyť je to jen jídlo, proč kolem něj dělat tolik cavyků? Stačí naplnit žaludek a je to.“ Takže proč kolem jídla dělat cavyky? Protože jídlo znamená lásku. A mělo by být bráno jako rituál. Rituál, který začíná už při…
-
Co jsem se naučila letos na podzim?
(FF) Citát od Henriho Cartiera-Bressona: Dokonalá fotka je okamžik, kdy se dostane do jedné linky rozum, srdce a oko. Že mi někdo může sebrat moc i pravomoc, ale nikdy mi nemůže sebrat sílu a záři. Že život je moc krátký na to, zažít stejný den dvakrát. Že jsem vděčná za své přátele a někdy jsou mí přátelé důležitější než rodina. Že když jsme s někým, koho máme rádi, čas běží mnohem rychleji. A že nikdy nevíme, kdy zase nečekaně vyjde slunce, ale to nám nebrání věřit tomu, že fakt vyjde. Že i když si Bohyně myslí, že není nic horšího než zvadlá zelenina, existuje asi tak sto horších věcí. Tak namátkou:…
-
Remarque, jak jinak
(Boh) Má kamarádka na FB zveřejnila úžasnou věc od Remarquea. Přečetla jsem si ji večer, když jsem se dostala domů a celou noc mě ta slova provázela. Ráno jsem se asi tak trochu unáhlila a svému příteli ten text poslala. S obrázky od René Magritta. Takže teď to tak vypadá, že se asi vyděsí a opustí mě. I když, možná by to bylo dobře, protože pokud nesnese nápor klasiky a stále se po více jak roce a půl bojí vyznání, není to muž hodný Bohyně. (no, necháme se překvapit. Ještě je tu naděje, že se dopis ztratí. Romanticky jsem ho totiž poslala poštou…ups) Tu však jsem náhle viděl, že mohu…
-
Zamávat příteli
(Boh) Bylo okouzlující dneska ráno zamávat příteli z okna, když projížděl kolem mé práce autem. Okouzlující a nečekané. Chvíli sice trvalo, než opravdu přijel a vypadalo to, že se do té doby pohádáme, ale nakonec se to povedlo… Mávala jsem jak o život a i když jsme se viděli jen na pár vteřin, měla jsem pocit, že je to celá věčnost. Viděla jsem co má na sobě, jak se směje a jak mi zběsile mává. Přišla jsem si jako ve školce, když jsem tátovi mávala z okna, zatímco odcházel do práce. Bylo to překvapivě úžasné, veselé, hlučné a velmi emotivní. Absolutně mě to odrovnalo. Moje kolegyně v kanceláři taky…
