(Boh) Mateřství mě zaskočilo nepřipravenou, protože jinak jsem vždycky na všechno připravená byla. Někdy i dvakrát, jak mohou někteří pilní čtenáři potvrdit. Přesto ničeho nelituji a jsem šťastná tam, kde jsem a s kým jsem. Jediné, co musím konstatovat je zjištění, že i přes existenci mateřství takříkajíc od počátku věků lidského pokolení na něj není naše společnost stále připravená. Pořád to tak nějak neklaplo. Možná někde v matriarchátu to bylo lepší, ale to co zažívám poslední měsíce, to je prosím pěkně slušná jízda. Se svými třemi úvazky a jedním úžasným závazkem se moc do zadku nekopu. Vlastně nemám pro sebe ani volnou vteřinu a když si někde ulevím, tak mě…
-
-
SHINDA EFEKT
Milujeme gorily v ZOO Praha. Teda moje máma miluje hlavně Richarda. Já mám ve skutečnosti slabost pro převalské koně. Nicméně příběhy goril sleduju, abych udržela informační krok v rozhovorech s matkou. Pamatujete na příběh Shindy? Staré gorily, co byla tetička všech gorilátek, byla při těle a furt si někdo myslel, že je v očekávání, ale ona byla “jen” tlustá? Naštěstí v rozhodné době všichni ztratili naději a přestali ji pořád sledovat a něco od ní očekávat, což bylo to nejlepší, co se mohlo stát. Shinda totiž měla konečně pokoj a mohla si dál tloustnout a dělat si, co chce. Což taky udělala a jednoho rána trochu nezúčastněně porodila zdravého samečka…
-
Dvě třicítky po čtyřicítce
Když nepíšeme na blog, tak je jasné, že žijeme (a pak máme o čem psát). A taky je jasné, že nám budou přibývat sledující, stejně jako na Twitteru nebo Instagramu. Nevíme, proč tomu tak je, ale bývá to pravidlo: čím míň píšeme a sdílíme, tím víc rostou čtenářská čísla navzdory všem marketingovým poučkám. Svět nás sleduje (a následuje). Nebo dělá to, co jsme navrhovaly před lety. A pořád z toho máme pocit zadostiučinění, i když už jsme někde úplně jinde. Napíšu o tom v dalším postu. Zase za rok a půl. Zhruba. A zatímco svět víří v divém rytmu čardáše, mezitím jsme se jedna tiše a nenápadně a druhá s…
-
Fatalka poprvé v Chorvatsku
Protože očividně prožívám rok, kdy obrážím destinace, kde už všichni Češi stokrát byli, v červenci padla volba osudu na Chorvatsko. Ano, moje poprvé u Jadranu! Jak tento název zněl exoticky, když jsem byla malá a prohlížela si sušené mořské plody u babičky v poličce. Jaká to tenkrát asi byla několikadenní výprava, na kterou se měsíce těšilo a pak se na ni roky vzpomínalo! No nic, konec nostalgického okénka, tady máte zážitky roku 2021: Když si na dovolené nestihnete udělat make-up, aspoň si umyjte vlasy. Když ani to nestihnete, naneste rtěnku. Pokud nestíháte ani rtěnku, vemte si aspoň prstýnek. Stejně budete nejhezčí, protože o pleť se postará opálení a o vlasy…
-
JAK SI PORADIT S HATERY
(Boh) Toto je soukromé doporučení, které nemusí všem fungovat a jedná se o neprofesionální radu, nejsme terapeutky. Jsme bruneta s blondýnou, právnička a novinářka. (No fuj, co?) Nečekejte ani duhový ezo palouček, i když se k němu trochu přiblížím. Takže, jak tedy na ty hatery? Tedy osoby, které naším směrem vysílají komentáře, většinou emočně negativně podbarvené?
-
PO ČEM ŽENY TOUŽÍ – vzkaz mužům nejen z Tinderu
(Boh) Pamatujete si na film „Po čem ženy touží“ s Melem Gibsonem v hlavní roli? Už nevím, proč se v něm Mel oblékl do silonek a s fénem upadl do vany, ale co vím určitě je, že dostal elektrický šok a prozřel. Tedy, prozřel…no, začal slyšet myšlenky žen a sice úplně nepochopil ženskou mysl, ale minimálně ji slyšel. A to pak byla panečku jízda. Naše mysl totiž jede pořád a komentujeme v hlavě skoro všechno. A někdy i vícehlasně. (Tedy minimálně já). Samozřejmě, že je to byla komedie a velmi nereálná. Každý přece ví, že v koupelnách jsou přepěťové zásuvky a speciální jističe, takže se fénem ve vaně jen velmi těžko přizabijete, ale pojďme…
