(FF) Dnes pro vás nebudu sepisovat, ale prachsprostě opisovat. Zaujal mě totiž článek v letním Bazaaru, který je o vztazích, očekáváních, odkládání „na potom“ a autenticitě. A moc se mi líbí. Takže tady je: 1. Motorem perfekcionismu bývá strach, že tak, jak jsme, právě teď, není dost. Nestačí to, abychom druhým stáli za to, aby nás milovali a přijali. Abychom k nim patřili. 2. Milovat hluboce, věřit něčemu celým svým srdcem, oddat se pomíjivému okmažiku a otevřít se životu nikdy nepřichází se smlouvou o smlouvě budoucí. Takové chvíle a stavy se z nejistoty rodí a do nejistoty míří. A přesto odvaha ponořit se do nepohodlí zranitelnosti je tím, co náš…
-
-
Co jsem se naučila v květnu
(FF) Spoustu nových a hlavně užitečných slovíček naleznete zde. Spoustu z nich můžete přes léto nutně potřebovat! Naučila jsem se, že po domněnce typu „tu májovou spršku přeběhnu“ nebo „teď nemám čas hledat deštník, půjdu jen tak“ následuje vždycky ukrutná průtrž mračen, promočení až na kost, nedobrovolný kluz v balerínkách s otevřenou špičkou po chodníku a zběsilé hledání úkrytu. Prověřeno opakovaně v jediný den. Staré kuře se nejí. Žádné staré mase se nejí. Maso, u kterého si nejsem jistá dopravím řetězcem, se také nejí. Když už nemůžeš, přidej. Ostatní lidé se také třeba někdy bojí vystupovat na veřejnosti. Jen to nedávají najevo. A když to nedávám najevo ani já, tak to…
-
Ta pravá ořechová
(Boh) Poslední dobou, nevím jestli je to věkem, nebo čím, ale (konečně!) dokážu rozpoznat, co je pro mě to pravé ořechové a tak nějak se stoickým klidem i přijmout informaci, že pro někoho nebo něco zase já nejsem ta pravá ořechová. Má velmi dobrá kamarádka Kněžna, mě chtěla za svědka na své svatbě. Jsme si opravdu blízké, tak moc, až mě to vyděsilo. Neděsí mě ta blízkost, ale fakt, že chce za svědka právě mě. Znám ji dobře, až moc dobře. Má v šatníku vyskládané boty od Louboutina a Diora (ano, ty co máme v titulce), oblečení jí visí na štendrech podle chromatické stupnice, kalhotky dělí na ty “super”, “dobré”…
-
Krátce o lásce
(Boh) Měla jsem plnou paměť, a tak jsem musela promazat celý telefon. Při té příležitosti jsem našla své poznámky na téma láska a vztahy. Docela jsem se zasmála. Některé jsem převzala, ani nevím kde, jiné jsou moje vlastní. Už jsem na to přišla, jak to je! Nemám problémy s láskou, jen s tou opětovanou. #heureka Milovat ho bylo jako jízda na kole. To se nikdy nezapomíná. #zbavtemětéobsese Držím se na stejném čísle, ale netrpím nedostatkem sexu. Jen spím pořád s těmi samými. #zajetékoleje Dokud někoho nemilujete, nemůžete milovat ani Boha. #sperskýmprincemUPrince Je těžké milovat, když se do toho pořád někdo sere. #jehoex Koho zajímá pravda, když můžete mít happy end?…
-
Photobooth aneb proč ještě nejsme vdané
(Boh) Všechno, co jsem si kdy přála, se mi plní. Někdy i s dvacetiletým zpožděním. Moc jsem se chtěla nechat vyfotit v té budce, která vás vyfotí v sekvenci po čtyřech. Taková ta americká, jako ze seriálu Beverly Hills 209 10. Nebo ta francouzská, jako v Amélii z Montmartru. Ale ne, to ne. V ČR byly jen budky na jeden záběr, který vám vytisknou čtyřikrát. A v barvě. Vyzkoušela jsem ji, s babičkou, když mi bylo dvanáct a o téhle fotografii se v naší rodině stále vykládá. Vypadala jsem jako pozdrav z Ruska, a mnohem hůř než na ostatních pasovkách. (Mimochodem přípomínat úchyla, děvku nebo masového vrah je moje specialita.…
-
Co jsem se naučila v březnu
(FF) Jíst ústřice. Nedobrovolně, ale přece. Ono je totiž trochu blbé vyplivnout ústřici, když na vás míří kamera a čeká, jak si poradíte, že. Zhodnocení: syrovým jsem na chuť zatím nepřišla, zapékané snesu, smažené můžu. Asi to není moc nóbl přiznání, ale zase je to pravda. Stejně prý nejlépe chutnají na francouzském pobřeží a s vínem chablis, takže si počkám na tuhle příležitost. Utkvěla mi v hlavě věta: Buď můžete pracovat, nebo můžete pracovat na sobě. Je to tak? Zvládáte pracovat a zároveň pracovat na sobě? A jak to děláte? Není čeho se bát. Je osvěžující udělat si uprostřed pracovního týden výlet „za město“. Vlakem. I bez svačiny. Potkat se s…
