(Boh) Je mi jasné, že tímhle příspěvkem si příliš mužů nezískám, ale nějak si nemůžu pomoc. Včera jsme se neplánovaně s Femme Fatale  setkaly na Kulaťáku. Na deset minut. Zaběhly jsme tedy alespoň společně do Starbucksu pro „kafe do ruky“ a tam na nás zaútočila soukromá kampaň za odpuštění nevěry. Jakýsi Martin R. se dohodl s obsluhou, aby na všechny rukávky (ano, ty papírové proužky, co si dáváte na horký kelímek) mohl nalepit srdíčko s vyznáním: „Kristýnko S. Vrať se mi zpátky lásko… Miluji tě Martin R.“ Nechápavě jsem na to zírala a bohužel dřív než jsem se propadla do romantického oparu, mi  bylo sdělileno, že pán milou Kristýnku S. podvedl. A teď litoval… (jak jinak). Místo romantického oparu nakonec dorazila vlna nevole. Osobně si myslím, že neexistuje jeden mustr na nevěru, každý vztah je jiný a taková věc se nedá hodnotit paušálně, ale na druhou stranu, jako právnička považuju nevěru za jedinou formu podvodu, na kterou se dřív nebo později přijde. A paradoxně se pachatel vždy domnívá, že zrovna on bude výjimka. Ve světě elektronické komunikace, gps a běžných fatálních náhod, a hlavně ve světě silné ženské intuice, se ZROVNA NA NĚJ nepřijde. (Panečku!)
Sama jsem měla několikrát tu čest poznat, jaké to je, když se váš přítel nechová čestně, ale většinou jsem si to nechala pro sebe a s ním/nimi to neřešila. Nechtěla jsem se rozcházet, neměla touhu cokoliv řešit nebo naopak potřebovala nastřádat dostatek důvodů k definitivnímu o(d)puštění.
Takže jsem se s kelímkem v ruce zvolna nadechla, připustila, že se Martin R. romanticky kaje a znovu si nápis na srdíčku přečetla. „Vrať se mi zpátky lásko.. .Miluji tě.“ No, to je hezké, ale Kristýnka S. ze vztahu neodešla jako první, to její přítel přece odešel…stahovat kalhoty někam jinam. A že ji miluje? Ale když něco miluju, tak mi na tom záleží, pečuju o to a rozhodně o to nechci přijít, nenechávám to samotné a už vůbec nevytvářím situace, kdy bych o to milované mohla přijít. Nebo ne? Já myslím, že jo. Takže jediné, co jsem schopná nad svým šálkem kvalitní a bohužel i drahé kávy připustit a ocenit, je fakt, že se někdo pokusil o romantické gesto a že ve světě elektronické komunikace stále existují kreativní vyznání (či spíše uznání).
Nejsem totiž jen právnička, ale také žena a proto ve skrytu duše doufám ve šťastné konce a v to, že pan Martin R. má u Kristýnky S. stále ještě šanci. Protože jestli tomu tak je, tak mu odpustí a budou spolu šťastně žít až do té doby, než Martin R. opět nabyde dojmu, že ZROVNA NA NĚJ se nepřijde. V opačném případě, (pokud se Kristýnka S. rozhodla, že je definitivní konec), Martinovi R. nepomůže ani vagón samolepek. A to potom nebylo třeba něčím tak zbytečným všechny otravovat . Ale to je další věc, kterou ten chudák zatím neví. Držme jim tedy palce, ať to pro oba dobře dopadne!

(pokud se jedná o reklamní kampaň, tak nic moc, protože mi to den rozhodně nezlepšilo…)