• Co se nám honí hlavou

    Když se vám sex zajídá

    Třicítka dostane zprávu od bývalého milence, se kterým se naposledy viděla v roce 2016 M: Jak se máš? 230: Vcelku dobře. Co ty? M: Jde to. Co chlapi? 230: Co by tě přesně zajímalo? M: Jestli jsi opečovávaná. 230: Někdy, ale ve vztahu nejsem. A ty? M: Je to komplikovaný. 230: ? M: Nejsem moc využíván a nudím se. 230: Aha. M: Nechceš se vidět?

  • Co se nám honí hlavou

    BUDU K TOBĚ UPŘÍMNÝ

    (BOH) Moje babička vždycky říkala, že upřímnost je důležitá, ale neměla by ubližovat. Všeho s mírou, víme? Taky se občas říká, že “pravda bolí”, ale já si myslím, že pravda bolet nemusí, když víte, jak ji sdělit. Jasně, stručně, citlivě. Sdělit a co nejméně ublížit. A tak by to mělo být i s upřímností. Neměli bychom používat upřímnost jako ospravedlnění k něčemu, co není správné, co někomu může ublížit, o čem jsme si jisti, že bychom dělat neměli, a proto když už to děláme, tak ten marast zmírníme “upřímností”. Ono se totiž pak nejedná o upřímnost, ale spíš o drzost a nevychovanost, případně sobeckost.

  • Co se nám honí hlavou

    Čím jsme slavní…nevěrou

    (Boh) Nedávno jsem si četla článek na Expats.cz a nestačila jsem se divit. Myslela jsem si, že jsme ve světě pověstní zlatejma českejma ručičkama, pitím piva a slovem robot. A ono ne. Cizinci si nešuškají o krásách našich žen, ale o našich nevěrách. O naší toleranci vůči nevěře, otevřeným vztahům a uvolněné morálce, kdy na konci toho všeho je stejně rozvod. Ano, nevěrou a rozvodovostí jsme se stali slavnými. Docela mě to zvedlo ze židle a nemile překvapilo, ale pak jsem zašátrala v paměti, vzala si na pomoc svůj seznam milenců a partnerů a ohromeně zjistila, že se svými cizinci (Ital, Turek, Rakušan, Polák, zase Ital…no to máte jedno) jsem…

  • Co se nám honí hlavou

    Odpuštění ve Starbucks

    (Boh) Je mi jasné, že tímhle příspěvkem si příliš mužů nezískám, ale nějak si nemůžu pomoc. Včera jsme se neplánovaně s Femme Fatale  setkaly na Kulaťáku. Na deset minut. Zaběhly jsme tedy alespoň společně do Starbucksu pro “kafe do ruky” a tam na nás zaútočila soukromá kampaň za odpuštění nevěry. Jakýsi Martin R. se dohodl s obsluhou, aby na všechny rukávky (ano, ty papírové proužky, co si dáváte na horký kelímek) mohl nalepit srdíčko s vyznáním: “Kristýnko S. Vrať se mi zpátky lásko… Miluji tě Martin R.“ Nechápavě jsem na to zírala a bohužel dřív než jsem se propadla do romantického oparu, mi  bylo sdělileno, že pán milou Kristýnku S. podvedl. A teď litoval……