(Boh) Lež má krátké nohy a dřív nebo později všechno praskne. S tímto vědomím máme dvě možnosti. Buď začít řešit problematickou situaci okamžitě nebo to naopak všechno nechat vyhnít. Nedávno jsme se s kamarádkou bavily na téma sladkých keců, prázdných pojmů a nebezpečné nerozhodnosti. (Ne, ta kamarádka není Fatalka, protože Fatalka není moje kamarádka, ale bývalá kolegyně! Takže ne, nebyla to Fatalka). Každá máme k řešení situací jiný přístup. Ona je nerozhodná a nechává věci tak trochu zenově sednout. Ne že by jí to pak netížilo, ale v předstírání, že je všechno v pohodě, je prostě dobrá. Nerada cokoliv řeší a dopisy s barevnými pruhy schovává v peřiňáku. Já jsem opak. Jsem rázná, nesnáším nerozhodnost a lhaní si do kapsy. Vychovala mě Praha a má velmi dynamická rodina. U mě doma neexistovalo, abych neodpověděla, pokud jsem dostala na vybranou, nebo se mě někdo něco tázal. Okamžitě jsem uslyšela: “Mluv nebo ser písmena, ale dělej, nebo nebudeš mít nic.“
Má kamarádka je kouzelně tajemná koketa, která neprojevuje city a u které muži nikdy nevědí, na čem jsou. A přestože jim nedá šanci, oni ji v jejím chování vidí a pak se děsně diví. Já jsem drsoňka, kterou kecama nezaujmete a přestože vždy jednám s muži na rovinu, nikdy nevěří, že to myslím vážně a pak se taky děsně diví. Máme tedy rozdílný umělecký styl, ale i tak dosahujeme stejně nuzných výsledků.
Než z mé kamarádky něco vypadne, trvá to dvě latté, pět cigaret a tři dvojky savignonu. Za neustálého pípání sms od jejích „udivených“ nápadníků. Já naopak všechno řeknu, nemám tajemství a zastávám názor, že čím více se s hovnem mažu, tím víc smrdí. A proto dělám chirurgické řezy, pálím mosty a nevracím se.
Co je správně? Ani jedno, evidentně. Obě sejdeme na oubytě. Jednu zavalí nevyřešené vztahy, zástup amantů a plný peřiňák úředních lejster a druhou budou okusovat vlčáci v jejím velkém bytě. Bude mít sice všechno vyřešené a všem řekne, co si myslí a jak to vlastně je, ale nakonec bude sama. Protože občas je dobré použít milosrdnou lež a chvíli si něco nalhávat. Stejně jako je občas dobré kousnout do toho kyselého jablka a udělat rozhodnutí, které je možná nepopulární, ale nutné a především dospělé.
Známe se s kamarádkou, co není Fatalka, celkem dlouho a nedávno jsem si všimla, že se stala úžasná věc. Já jsem jí předala trochu své rozhodnosti a razance a ona mi předala svou vílí nerozhodnost, nonšelantní přehlížení a uhýbání před nepříjemnými situacemi. Moc mě to pobavilo. Minulý týden mi volala, že jí přišel dopis. DOPIS. A hned ten den ho chtěla řešit a taky ho vyřešila. Já naopak objevila díru v lodi a rozhodla jsem se ji chvíli nechat tak, jak je a upozornit na ní až v době zvončeků štěstí, vánočních gratulací a malovaných perníčků. Nemyslím si, že bych nedostala vynadáno. Dostanu, ale najednou nemám chuť něco předčasně řešit a počkám si na Vánoce. Ty mě zachrání.
Fatalku zatím vždycky zachránily…
7 komentářů
vimneok
jo ještě jsem chtěla napsat, že máte vždycky super fotky k příspěvkům, kochám se :)
Marcela
Opět příspěvek vtipný a zároveň k zamyšlení. Asi všichni oscilujeme mezi dvěma extrémy a hledáme tu bájnou rovnováhu a harmonii. Někdo funguje ovšem více v tom určitém extrému..Já osobně jsem neurotik a všechno řeším nejlépe dopředu. Po vážné nemoci už jsem se posunula od extrému blíže ke středu…V určitou chvíli si prostě musím říct: když nejde o život- jde o h….Ovšem vánoce fungují vždy :). P.S. Přelouskala jsme Váš blog od začátku až do „konce“ a je výborný!!!! Jsem ráda, že jsem ho objevila.M
vimneok
chci taky trochu rozhodnosti a ráznosti prosím… já už sice chápu, že chaos magie nefunguje vždy, ale jinak to neumím.
Anonym
Mám ještě jinou variantu. O něčem dumám chvilku. Jen mallinkatou. Pak přijde vichřice, sekerka, vybílené konto, okamžitý rozchod, odchod, obchod, a tak podobně. No a potom přijde trápení, přemýšlení, počítání, bezesené noci a občas i opravy. Nakonec se v kruhu vrátím k prvotní myšlence a nikdy ničeho nelituji. Nicméně se dokážu potrápit a odsoudit se, udělit si trest smrti a hodlám ho i neprodleně na sobě vykonat. Je to peklo. Ale věkem se to lepší. Už se tolik netrápím.
Přecházím do fáze vyhnití a plynutí a splynutí. Má to vývoj hihihí
Dantu
Vanilka
To je dobrý nápad, počkat si na Vánoce. Obzvlášť pokud jde o nějaký průšvih. Protože o Vánocích mi za něj snad nikdo nadávat nebude. Díky!
Ditalend - Jak to vidí blondýna
U mě to chodí v sinusoidách, takže se podezírám z maniodepresivní psychózy… V návalu manické fáze vyřeším naprosto všechno, rychle a mám pocit, jak jsem úžasná a pak přijde depka, a v dojmu, že nic nemá cenu, neřeším absolutně nic… Bohužel ta druhá fáze trvá o poznání déle, takže pak v těch světlých okamžicích mám opravdu napilno :-)
Mimo.ň
No, nejhorší je najít rovnováhu mezi zenovým vyhníváním a chirurgickými řezy. Někdy je to téměř nemožné. (Osobně praktikuju na střídačku obojí – že by třetí cesta? Pokud se budeme bavit o tom, jak to nefunuguje, pak zcela jistě ano :-))