(FF) Styl vůbec není otázkou věku, ale máme blog o třicátnicích, tak proto ten titulek. Sama módě rozumím jen velmi laicky a občas udělám pár přešlapů, jako že si vezmu silonky (které už se asi normálně nenosí), nebo jdu na vyloženě podpatkovou akci bez podpatků, protože s nimi jsem obr-vysoká, nebo si koupím šaty, u kterých nezkontroluju složení a pak se doma (v lepším případě) divím, že se potím jak to pověstný prase. Takže odbornice nejsem a nikdy jsem to netvrdila. Ale stejně si myslím, že jsou věci, které by si ženy po 30 měly odpustit, zahodit nebo darovat:
Laciná bižuterie. Lepší žádná než laciná. Kameny jsou fajn. Diamanty jsou fajn. Stříbro, zlato, cokoliv, co máte rádi. Ale už žádný takový ty cingrlátka, co se voblejskají doslova po pár krocích chůze, když je máte poprvé na sobě. Žena po třicítce sice není paní radová, co má odteď nosit jen perly, šaty ke krku a boty na kačence, ale taky už to není rozjívená teenagerka, co vypadá svěže jen v tílku, kraťasech a cingrlátkách z HM…
Dětinské účesy. Copánky jsou roztomilé, ne že ne. Ovšem na pětiletých holčičkách. Indiánské peří ve vlasech vypadá super. Ale jen v editorialu americké Elle, ne když letíte na služebku do Číny. Některé věci prostě vypadají dobře buď na holčičkách nebo na fotkách. A těch věcí je překvapivě dost. Naštěstí má ale žena po třicítce soudnost a zrcadlo, takže si všechnu tuhle Vinnetou-inspiraci schová na karneval.
Přílišné postřižiny. Krátké vlasy jsou fajn, svěží a sexy. Účes „Můžu mluvit s manažerem?“ fajn není, ale proti gustu… Co fajn není, je neúměrná délka oblečení. Sukně jsou standardně šité tak, že můžeme být rády, že nám nevykukují gaťky, z kraťásů na ulici často přetéká i to, co by měl vidět jen náš přítel, a šaty vypadají obzlášť na vysokých ženách prostě nějak sraženě. Špatně šité oblečení jako by nám deformovalo postavy. Řešení? Buď se naučit šít, nebo hledat, zkoušet a dívat se na sebe střízlivýma očima. Průšvih je ustrnout v nějakém věku a období a v něm si nevázaně žít bez ohledu na to, co se děje kolem.
Extrémy v líčení. Napuchlá oteklá tvář botoxem, výplněmi nebo jak se to všechno jmenuje. Vytrhané nebo nevkusně nabarvené obočí. Stíny až k obočí. Třpytky v povadlém dekoltu. Tušíte, kam mířím? Méně je více. Stejně jako u účesů.
Ono asi bohatě stačí, když si člověk najde dobrou kadeřnici a kosmetičku, které rozumí vlasům a kůži (pozor – tohle není pro všechny samozřejmost), nekašle na sebe, dostatečně spí a pije, trochu kouká na to, co jí, je veselý a má občas (čti: co nejvíc) sex, semtam se projde v lese a nemusí si s ničím lámat hlavu, protože bude vypadat skvěle. Živě. A o to asi ve finále jde, ne?
fotky: www.pixabay.com
