(Boh) Existuje jistý příběh o oslíkovi, který seděl před dvěma stejně velkýma kupičkama sena a nemohl se rozhodnout, kterou by si měl dát. A tak pořád rozvažoval a dumal, která z nich je víc prosušená, jestli jedna není náhodou o fous větší než ta druhá a jestli má začít papat pravou nebo spíš levou. Nemohl se rozhodnout a tak dumal a dumal, až milý oslík, chcípnul hlady.
Při stěhování jsem našla svůj sešit oblíbených citací, kde byl zapsán i příběh o oslíkovi a byla jsem překvapená, kolik mých zápisků se týká rozhodování a řešení velmi složitých životních situací. Sešit jsem si založila na gymplu, už v té době jsem byla děvče přemýšlivé, ale pořád si nemůžu vybavit o čem jsem se (proboha?!) rozhodovala. Nic tak zásadního  jsem v té době neřešila. Že by zastydlá puberta? Nebo latentní nedospělost přemoudřelé intelektuálky? Možná, na druhou stranu, nebýt mého vnitřního pnutí, sešit s moudry by nevznikl a já se s  jeho obsahem nemohla podělit. Takže chvála mé mladické rozervanosti, zde jsou perly mého sešitu:

„Dobře nebo špatně, jakmile se rozhodnete, uleví se vám.“ Thomas Burgess

„To nejlepší je rozhodnout se správně, hned potom přijde rozhodnout se špatně a to nejhorší je nerozhodnout se vůbec.“ Teddy Roosevelt

„Když se chceš sám zachránit, snaž se zachránit druhé.“ Nikos Kazantzakis,  Řek Zorba

„I kdybyste byli na správné cestě, když tam budete jen tak sedět, může vás nanejvýš něco přejet.“ Will Rogers

„Neměli bychom dopustit, aby nás naše obavy zdržovaly od uskutečňování našich nadějí.“ J.F. Kennedy

„Zkušenost mě naučila, že to nejdůležitější je neudělat chybu, ale i když to člověk  posral, neztratit glanc a jít do toho znova.“ Jiří Voskovec

Ovšem perla mého sebevzdělání pochází z knihy, kterou opravdu miluju. Z knihy U řeky Piedra jsem usedla a plakala od Paula Coelho. Bohužel fakt, že jsem si z celé nádherné knihy vybrala právě tento úryvek vypovídá o mém (tehdejším) duševním a emocionálním rozpoložení. Nepamatuji si to peklo, které jsem prožívala, ale přesně vím, kvůli komu to bylo. (kvůli mně, samozřejmě:-)
   „Je snadné trpět kvůli přesvědčení nebo poslání: zušlechťuje srdce toho, kdo trpí. Jak ale zdůvodnit, když žena trpí kvůli muži? To nedovedeme. A tak prožíváme peklo, protože v takovém utrpení není ani ušlechtilost, ani vznešenost, pouze ubohost.“

   Od té chvíle, co jsem si výše uvedené přečetla a přepsala, nikdy už jsem netrpěla. Bylo by to ubohé, ztratila bych glanc a odvádělo by mě to od uskutečňování mých nadějí. A tak jsem se rozhodla, přestala přešlapovat na místě, začala se zajímat víc o ostatní a začala je zachraňovat a…nakonec se mi ulevilo.
V náruči někoho jiného, jak to tak bývá.