(FF) Zhruba dva roky po všech ostatních bloggerkách jsem díky své kadeřnici narazila na kyselinu hylauronovou. A tak si jí teď zběsile potírám obličej a jsem ráda (tou kyselinou samozřejmě). Sice nevím, jestli mám tak vyhlazenou pleť tím, jak jsem se v květnu v Anglii vyžrala, nebo po té kyselině, ale je to fajn.

Randění po 30? Ano, je to veselé a sexy. Zhruba ve stylu „Vajíčka ti umírají každou minutu a teďse tvař uvolněně, frajerko!“

Prague food festival – ok, nebyl to sice červen, ale co. Na PFF jsme vyrazily s Bohyní, a zatímco ona vyžadovala hlavně alkohol, já toužila po hamburgeru. Většinou to bývá naopak. Užily jsme si to moc, pokračovaly jsme ještě v kavárně a probraly jsme, tuším, úplně všechno. Naučila jsem se tedy to, co jsem stejně věděla už dávno – není nad to, si občas naprosto vylít hlavu i duši. Restartovat harddisk. Pyšná na tenhle svůj objev nejsem, ale ať hodí korkem od šampusu, kdo jste bez kocoviny.

 

Naše gurmánské choutky pokračovaly Festivalem ambasád následující víkend. Bylo hrozné vedro, takže nápad svlažit se proseccem vypadal nevinně. Dokud jsme ho nezačaly konzumovat po litrech a neskončily poslechem Hapkových a Horáčkových písní. Na lavičce. S výhledem do zdi. V Dejvicích. Jakápak Fatalka a Bohyně, čiré ghetto. Ale probraly jsme zbytek, co jsme si nestihly říct víkend předtím.

Jít na pivo s bývalým milencem je super nápad. Začít do sebe lít víno a panáky už tak super není. Ten polibek už se vůbec stát neměl. Asi. Ale kdo jste se nikdy nezapomněl v sladce vonící, potemnělé lipové aleji?! Navíc, když jsem byla pořád přiopilá z těch pitomých food festivalů.

Jít na recitál Horáčka je taky super nápad. Navíc za letního podvečera. A na Vyšehrad. Ach, bylo to krásné. Dotklo se to mé duše i mého srdce. Sice jsme mu neřekly, že nám zkazil život, protože jsme pořád čekaly na někoho svěží jak řeka a mezitím se brodily v hnijících močálech plných oslizlých žabáků (ne, vůbec nemyslím své bývalé, co čtou můj blog!) a individualita a muž, co se na mě TAK dívá, je pořád pro samé komáry nad tlející hladinou v nedohlednu, ale i tak to bylo krásné, hluboké a svěží.  

Když se vám tak trochu líbí váš zubař, získávají jeho nevinné věty úplně jiný nádech. Podněty jako „Nestrkejte mi tam ten jazyk“ a „Podejte mi to hladítko“ mi sezení v křesle velmi zpříjemnily. Pak mě sexy muž v bílém pozval nikoliv na večeři, ale na extrakci osmicček, takže jsem jeho doporučení na Karlák zmuchlala a zahodila, a už se u něj nikdy neukážu. Inu, dospělá, zodpovědná a nebojácná žena v akci.

No, koukám, že teď to vypadá, že jsem celý červen jen pila a dělala blbosti, ale já jsem taky hodně pracovala. Ale o práci, Šíleném účetním a taky o tom, jak jsem platila daně výhrami z losů, vám radši napíšu jiný článek. 

Moudro na závěr: Kořen slova kuráž pochází z francouzského slova coeur, které znamená srdce. Přeberte si to, jak potřebujete.