(FF) Znáte to, jsou večery, kdy chcete někam, kde to dobře znáte a jsou večery, kdy nutně POTŘEBUJETE někam, kde to vůbec neznáte a všechno bude nové a v nejlepším případě vzrušující. Přesně proto jsem v pátek večer vyrazila se sparingpartnerkou, které budeme pracovně říkat třeba – rychlý pohled do kalendáře, vyhledat fitkivní jméno…ech, Luděk ne… Bronislav také ne… – dobře, tak Nina. Pro své proskotačení jsme vybraly bar James Dean v samém centru stověžaté. Popravdě, nečekala jsem nic. Byla jsem ráda, že jsem se dokázala zvednout z pohovky, kde jsem usnula na časopisech, odlepit si z nohy folii z nové knížky, namalovat se, jakžtakž obléknout a vyrazit do ulic. Moc…
-
-
Bohyně cirkusů – Letní Letná
(Boh) Miluju cirkusy. Třpytky a flitry. Miluju Emoce. Jako malá holka jsem sedávala před telkou a hltala Cirkus Humberto, a když se na Letné postavil stan, žadonila jsem do úmoru o návštěvu. Taky jsem zbožňovala velké průvody a opulentní pohřby, především s koňmi a procesím. Od čtyř let jsem hrála divadlo a celkově jsem byla velmi volnomyšlenkářská. Mou matku to bohužel děsilo. A proto mě v návštěvách cirkusů a poutí nepodporovala. Směla jsem tam chodit jen s dědou, který ovšem po přestávce odcházel, abychom se nemačkali v tramvaji(!). Ale i tak jsem mu za doprovod byla vděčná. Jednou mě ve „Fučíkárně na Mětejský“ dokonce nechal řídit labutě. Z čehož mámu…
-
Behind The Scenes
(Boh) Od květnového focení s Cerannou uběhla spousta vody. Obě jsme se s Fatalkou přestěhovovaly, stihly několik večírků, pohřbů, oslav narozenin a naše skvělá fotografka Ceranna se dostala na uměleckou školu, kde bude rozvíjet svůj bezbřehý talent. V rámci debordelizace nově nastěhovaných předmětů jsem narazila na flashku, kde jsou uloženy fotky z května, a tak se o ně chci podělit. Nejvtipnější jsou samozřejmě ty, které vznikly náhodou, jak by lingvista řekl „behind the scenes“. Takže here we go! Podstatným bodem našeho focení byly doplňky od Kněžny (kabelky a boty), za které by si kdokoli, kdo by nám je odcizil, mohl koupit slušné auto. Tudíž hlavní důraz nebyl kladen jen na nás,…
-
Vyzkoušely jsme – Julia Child (poprvé)
(Boh) Nevím, jestli je to tím, že mám ráda časosběrné dokumenty, nebo láskou k jídlu, ale mně se film Julia&Julie, který je o blogerce vařící podle slavné kuchařky, líbil. Spousta lidí nadšená nebyla, ale já jo. Viděla jsem ho tak před dvěma roky a některé scény si pamatuji dodnes. Proto mě moc potěšil Google, když minulý týden použil logo k upozornění na 100. výročí narození Julie Child. Byla velká, hlučná, milovala jídlo a jako správná Američanka se nenechala v poválečné Paříži odradit francouzským nabubřelým přístupem a s vervou sobě vlastní pronikla do tajů francouzské kuchyně. Její kuchařka, kterou sepsala ještě s dalšími dvěma dámami je jakousi Biblí pro každého, kdo se rozhodne vařit francouzskou kuchyni.…
-
Život jako z Ikey
(FF) Není nad to mít návod k použití. Jen tam se totiž dozvíte, že skříň není žebřík, a proto po ní nešplháme, a že když si nevíme rady, prostě někam zavoláme. Ech, kéž by to takhle jednoduché bylo i v životě. „Svůj návod k použití života jsem asi někde ztratila. Nebo vůbec nedostala?“ vzdychla Bohyně a zapnula elektrický šroubovák (Byl to šroubovák? Když se nabíjel, byl tedy elektrický?!). Montovali jsme totiž nábytek. Z Ikey. Sice jsem vůbec nevěděla, proč jsem byla přizvána, ale prý proto, že mě to dostane z deprese a že dokážu lidem dobře říkat, co mají dělat. No, taky zásluha. Chtěla bych bydlet v katalogu z Ikey.…
-
Vyzkoušely jsme (pro vás) České hrady
(FF) Tak jsem se v sobotu ráno impulzivně rozhodla, že už mě nebaví ani Praha, ani být nemocná a že se odjedu trochu odreagovat. Divoká akce mě buď uzdraví, nebo kompletně umrtví, řekla jsem si, sbalila spacák a vyrazila na akci Česká hrady. Aby to stálo za to, odjela jsem s pár kamarády někam do horoucích pekel skoro k rakouským hranicím, vyděšená nejen line-upem (česká kapely moc neznám, ale moc jich ráda nemám), outdoorem (spacák! toi-toiky! jídlo ze stánku!), ale i davy lidí a vleknoucí se chřipkou nebo s čím to bojuju. A věřte nevěřte, ono mi to pomohlo. Sice přesně nevím, jestli mě vyléčil tanec v dešti, noční pobíhání…
