(Boh) Je mi jasné, že tímhle příspěvkem si příliš mužů nezískám, ale nějak si nemůžu pomoc. Včera jsme se neplánovaně s Femme Fatale setkaly na Kulaťáku. Na deset minut. Zaběhly jsme tedy alespoň společně do Starbucksu pro „kafe do ruky“ a tam na nás zaútočila soukromá kampaň za odpuštění nevěry. Jakýsi Martin R. se dohodl s obsluhou, aby na všechny rukávky (ano, ty papírové proužky, co si dáváte na horký kelímek) mohl nalepit srdíčko s vyznáním: „Kristýnko S. Vrať se mi zpátky lásko… Miluji tě Martin R.“ Nechápavě jsem na to zírala a bohužel dřív než jsem se propadla do romantického oparu, mi bylo sdělileno, že pán milou Kristýnku S. podvedl. A teď litoval……
-
-
Versatile Blogger Award
Co se nestalo… V poklidu se nimráme ve svých životech, tak trochu kašleme na blog, protože je tu holt něco podstatnějšího, jako je například velikonoční šílenství, vrtění se před objektivem, brakování bankovního konta nebo vlastní zkáza u plné ledničky. Prostě vyšší cíle… A tuto osobní rozmařilost nám v úterý absolutně nabouraly Veronika s Verunkou, když nás nanominovaly do Versatile Blogger Award. Překvapilo nás to, potěšilo a hlavně vyburcovalo k činnosti. Jsme jim za to vděčné. A s menším zpožděním pokračujeme v započatém díle. Ve Versatile Blogger Award je nominace vlastně rovnou oceněním. Pravidala jsou následující – poděkujete za nominaci formou odkazů a nanominujete dalších 15 bloggerů, kteří se vám líbí a…
-
Dospělé ženy a my ostatní
(FF) „Podívej na tu kabelku! Takhle se pozná dospělá žena!“ vykřikla Bohyně nadšeně, když nahlédla do kabelky své kamarádky, se kterou jsme byly na velikonoční snídani. I když normálně lidem do kabelek nekoukám, neodolala jsem. A opravdu! Ve Vuittonce bylo jen pár drobností, takže neztrácela tvar (mé kabelky většinou vypadají, jako že za pár minut prasknou a zasypou nás všechny hromadou divných věcí, které vás budou strašit ještě v noci – a to prosím včetně psaníček, což je děsivé. Že prý ženě stačí kreditka, klíče a mobil. Ale kdeže!). V kabelce dospělé ženy byl parfém, peněženka, mobil, klíče a možná diář. Hezké, úhledné, poskládané. V mé kabelce jsou také tyto…
-
Tak trochu retro
(FF) Focení, při kterém bylo třeba trochu víc retuše než před rokem. Osmnáctiletý kluk, který mě v autobuse pustil sednout. Dotaz spolusedícího v hospodě, jestli jsem starší já nebo můj mužský doprovod. Ano, tenhle týden jsem řešila stárnutí. A pak mě práce zavála do města, kde jsem po hodině hledání přestala pátrat po Starbucks a kvůli akutní kofeinové krizi, uchozená z podpatků a promrzlá z příliš krátkých šatiček, jsem zapadla do McDonalds. Ocitla jsem se v půlce všedního dne uprostřed středoškolské vřavy. Pozorovala a poslouchala nenápadně ty holky s culíčky, svěží pletí, pár pupínky, v džínách, keckách a mikinách, jejich problémy s láskou a matikou a došlo mi, že už bych…
-
Dneska naposledy
(Boh) Má kolegyně, Vítězka v boji, má výbornou hlášku, kterou pronese pokaždé, když po obědě míjíme vietnamský koloniál: „Myslím, že si koupím Rumbu. Dneska naposledy.“ Vždycky mě to moc pobaví a nechám se strhnout. Rumbu nejím, ale občas si koupím nějakou sladkost, protože přeci můžu, vždyť je to dneska naposledy. Tenhle malý nešvar dokonale dokresluje mou touhu po dokonalosti, které nejsem schopna dostát. Například večer si v posteli říkám, jak jsem skvělá, že jdu dřív spát a že tentokrát budu v práci už na 7,30 ráno, abych si nějaký ten čas napracovala a mohla odejít dřív a třeba se jít projít do Stromovky. Dokonce si před usnutím představuju, jak si po cestě kupuju…
-
Už strouháte maniok?
(FF) Už ta vaše malá mluví? Ta naše už recituje! A vdávat se nebudeš? Abys nezůstala sama… V tvém věku už jsem měla dávno vystudováno a pracovala. Druhou vysokou školu? A na co proboha chceš studovat v tvém věku? Naštěstí existuje spousta hodných lidí, kteří nám rádi připomenou, co bychom v našem věku MĚLI mít, být a dělat. S radostí a děsem v očích připomenou, že ještě nemáme nebo neděláme něco, co zapadá do obecné představy o tom, co je v tom určitém životním období NORMÁLNÍ mít a dělat. Úplně je vyhodí z konceptu, když děláme něco úplně jiného. Kamarád mi vyprávěl, o knížce Koncept kontinua. Nelekejte se toho názvu,…