(Boh) Chodila jsem na věhlasné prestižní soukromé gymnázium. Bylo to tam fajn, ale nebyla jsem tam spokojená. Pořád mi něco chybělo. Hlavně čas na koníčky, na pohodu. Svůj klid jsem nalezla mezi obyčejnými spolužáky na obyčejném gymnáziu. Nemělo prestiž ani věhlas, ale díky rutině a poctivému rakouskouherskému způsobu výuky jsem se dostala na práva. Na vyhlášenou Univerzitu Karlovu v Praze. Kde jsem byla úspěšná (pokud nepočítám státnici z ústavního práva), ale kde jsem rozhodně nebyla klidná a spokojená. Šanci nejen dostudovat, ale také získat několik stipendií a grantů, potkat skvělé kamarády a něco se opravdu naučit jsem dostala až na nechvalně známé plzeňské právnické fakultě. Osobně je mi jedno, co si kdo říká,…
-
-
Láska a jiné pohromy
(FF) S novým vztahem je to jako s novým bydlením. Všechno se změní. Svět se změní. Všechno se zdá být radostné a perfektní a máte pocit, že to tak už bude napořád. Že to nejde jinak. Vstáváte s úsměvem a těšíte se na nový den. Objevujete a radujete se. Mno. A pak přijde první měsíc. A druhý. Týdny ubíhají a plíživě jako já do kanceláře v půl jedenácté dopoledne se do snového světa vkládají první mrzutosti. Tu prosakující hadice u pračky, támhle lehce vrzající postel a padající nástěnka. Tu prosakující zvěsti, že nejste jediná žena v jeho náruči, támhle lehce vrzající historka o tom, jak byl venku s kámoši…
-
Ve dvaceti a ve třiceti…aneb 20 vs. 30
(Boh) Nedávno jsem zažila pocit vyrovnanosti. Onen zlom kdy se člověk tak zvláštně zklidní a kdy je najednou schopen některé věci rozumně vyřešit a jiné naopak neřeší vůbec. Poslední dobou mi dochází, jaký je to velký rozdíl mezi dvacetiletým já a současným stavem, naoko věčně tápající třicátnice. Najednou se v mém životě objevily priority, o kterých jsem slyšela jen z doslechu a nad kterými jsem ohrnovala nos. Když je vám dvacet, tak toužíte po někom, jako je James Dean, po klukovi, co je nezávislý a co si dělá co chce. Ale když je vám třicet, sníte o někom, kdo bude dělat to, co chcete vy. Prostě máte těch nafoukaných nespolehlivých…
-
Jak jsem (zase) začala běhat
(FF) Nevypadám dobře ve sportovním oblečení. Zatímco jiné ženy vypadají nenamalované skvěle, pohybují se jak laně a culík hebkých vlasů se jim rytmicky pohybuje po zádech, já zrudnu po pěti minutách fyzické aktivity, gumička z vlasů mi upadne a většinou se obleču tak, že je mi zima. Ale protože jaro a léto je neúprosné, třicítka na mě začíná být znát a jen s jógou už si nevystačím, rozhodla jsem se odvážně začít zase běhat.
-
Mladé slečny a drahá auta
(Boh) Když jsem byla mladší, cestou na chatu jsem se vždycky podivovala nad tím, jak se to tak stane, že mladá slečna jezdí v drahém autě. (Většinou se jednalo o vytuněnou blondýnu v něčem, co stálo víc jak milion.) Vzhledem k tomu, že jsem byla zvídavé děvče a tušila kulišárnu, položila jsem tuhle otázku v autě, kde před odpovědí nebylo úniku. Zpětně si vybavuju, že v rámci mé výchovy ve stylu „hodně se uč, ať to někam dotáhneš“, táhly ženy za stejný provaz, zatímco otec jim to dost kazil. Babička řekla, že ho nejspíš dostala od rodičů k osmnáctinám nebo za dobré vysvědčení. Což ovšem vyděsilo mojí matku, jelikož jsem vždycky měla samé jedničky a osmnácté…
-
Víkend podle Boh a FF
(Boh) Nedá se říct, že bychom s Fatalkou byly duše mejdanů, ale společenské jistě jsme. Vzděláváme se, přijímáme pozvání na večírky a společenské akce a doma většinou jen spíme. Na to jsme si už zvykly. Ale co nás čeká tenhle víkend, tak to je opravdu něco. Zatímco Fatlaka bude už v pátek odpoledne pobíhat po Výstavišti a získávat nové informace na esoterických přednáškách, já budu vtloukat několika žákům, různých úrovní a na různých místech v Praze základy anglické gramatiky, abych se pak v kvapíkovém tempu dostavila na zkoušku šatů k mé kamarádce Karolíně, šikovné to ženě. Nesmím se u Karolíny příliš zdržet (dávám si limit do půlnoci), protože ráno mám sraz s Fatalkou u Švandova…
