(FF) Tak pojďme. Vyjmenujme si všechna největší valentýnská klišé, ať to máme z krku. „Valentýn je importovaný svátek, který neslavím,“ říká se s přezíravým pohledem a divnou intonací. Pak je ovšem zajímavé, že většina dobrých restaurací má plno a lidi nakupují čokolády, květiny, plyšáky a medvídky. Nikdo to neslaví, ale všichni o tom mluví. Všichni to znají aspoň z doslechu. Prostě něco jako moc velký účet za telefon, celulitida nebo fastfood. Já ne, to ostatní. „Valentýna si člověk může užít, i když je zrovna singl.“ No, nemůže. Protože to poslední, co chcete, když jste nedobrovolně singl, je, aby vám to někdo připomínal, a vy jste všude viděli zamilované páry, kýčovitá srdíčka, vzdechy…
-
-
Jako ve filmu
(Boh) Jsme skoro měsíc sestěhovaní a řešíme veškeré (pro mě) pitomosti jako je sedačka, jídelní stůl, velká televize, nákup na víkend nebo čisté trenky. Třicet let jsem byla zvyklá dělat si co chci a kdy chci a když se mi něco nelíbilo, jala jsem se k odchodu. Jenže teď je to jiné. Není kam odejít a není také důvod pro odchod. Ani jeden jediný. Protože je to super, i když nehraje romantická hudba během našich polibků, neprobouzíme se namalovaní a učesaní a nejsou všude po bytě čerstvé květiny ve vázách-někdy ano, ale ta voda se velmi rychle kazí… Zažívám krásné období, ale není to jako z filmu. A mám neblahý…
-
Jak jsem během týdne porušila všechna svá předsevzetí
(FF) Moje předsevzetí byla klasická. A nudná. Nepít alkohol, nekouřit, zhubnout, každý den sportovat, najít si lepší práci, bydlení, manžela. Nescházet se s alkoholiky, sociopaty, workoholiky, lemply a úchyláky. Prostě mít hezký dospělý život a nebýt groteskní kombinací ženských seriálových hrdinek kolem třicítky. No. Svá předsevzetí jsem porušila během prvních sedmi dnů, což je rekord. A nelituju toho. Nový rok totiž začal pěkně zostra a mám-li tohle vydržet, bez svých hříchů se neobejdu. Bohužel. Bohudík. Dieta: Novoroční dieta sestává díky neustávajícím oslavám a shledáním z vína, šampaňského, zákusků, řízků, opulentních večeří a svíčkové k obědu. To, že se nevejdu do nových džín, je prostě blbé, avšak nyní bezvýznamné. Sport: Karimatku…
-
Noční sms
(Boh) „Nemůžeš mi volat, že ti chybím. Nepiš mi sms, nepiš mi emaily ani mi nenechávej vzkazy na záznamníku. Jestli ti opravdu chybím, skoč do auta a přijeď mi to říct, jedině to platí,“ řekl Ashton Kutcher ve filmu Hlavně nezávazně. A mně něco došlo. Došlo mi, jak moc hloupé a patetické a hlavně nebezpečné ony sms o tom, že někomu chybíte a že Vás miluje vlastně jsou. Většinou takové sms dostáváte od mužů, kteří oficiálně žijí s někým jiným, ale v noci vám klidně píší sms plné citových výlevů o tom jak jste úžasná a jak je mu bez vás smutno, ale ve skutečnosti se neděje nic jiného než že…
-
O(d)pouštěcí meditace
(FF) Ne, nebojte se, přes svátky jsem se nezbláznila, ani se ze mě nestala ezoterička v batikované suknici. Jen jsem shodou náhod četla před Vánoci rozhovor s jednou cvičitelkou jógy, která vyprávěla o speciální dvouhodinové meditaci, kterou dělá pravidelně koncem roku. Spočívá v tom, že si klidně sednete, přemítáte o tom, co jste v uplynulém roce prožili a každému z těch, co máte rádi, pošlete paprsek bílého třpytivého světla (jo, já vím, jak to zní, ale zkuste to a budete překvapeni, jak je to … milé a uklidňující a povznášející). No a pak si vzpomenete na lidi a zážitky, které zase tak super nebyly, vlastně mohly být i docela hnusné…
-
Co jsem se naučila v roce 2012
(Boh) Po vzoru Fatalky a její rubriky „co jsem se naučila…“ jsem se rozhodla zhodnotit pro mě velmi rušný rok 2012. Zde je malá rekapitulace toho, co jsem se v roce 2012 a v čínském roce draka, který se zvolna blíží ke konci, naučila: Naučila jsem se, že Vesmírná rovnováha a teorie mávnutí motýlích křídel existuje a opravdu funguje. Takže když jednomu vezmou řidičák, jiný díky tomu získá dostatek prostoru, aby se naučil řídit. Ať už se mu to líbí nebo ne. Když se s někým rozejdu, je lepší mu nepsat sms, emaily ani mu nevolat své pocity, i když jsem na to zvyklá. Přestože mi to sdílení schází. Je to jen…
