(FF) “Nechci být v hotelu s křišťálovými lustry. Večer. Sám,” vysvětloval mi tuhle kamarád, proč odmítl nabídku velké firmy na spolupráci. Ta nabídka by znamenala spoustu cestování, neznámé, i když luxusní pokoje v hotelích, setkávání s důležitými lidmi, vybraná jídla, odborné diskuze, honosné destinace. Řekl, že ne. Že by prostě nevyměnil tenhle velký svět a zajímavou spolupráci, velké peníze a luxusní večírky za to, že je doma. Se svou rodinou. Že dělá, co ho opravdu baví. Venčí psa v parku, vychovává dceru, stará se o rodinu a zahradu. Na ten důležitý zahraniční kongres jede, ale kdyby ho příští rok nepozvali, tak se nezblázní. Protože ví, co ho dělá šťastným a za…
-
-
BUDU K TOBĚ UPŘÍMNÝ
(BOH) Moje babička vždycky říkala, že upřímnost je důležitá, ale neměla by ubližovat. Všeho s mírou, víme? Taky se občas říká, že „pravda bolí“, ale já si myslím, že pravda bolet nemusí, když víte, jak ji sdělit. Jasně, stručně, citlivě. Sdělit a co nejméně ublížit. A tak by to mělo být i s upřímností. Neměli bychom používat upřímnost jako ospravedlnění k něčemu, co není správné, co někomu může ublížit, o čem jsme si jisti, že bychom dělat neměli, a proto když už to děláme, tak ten marast zmírníme „upřímností“. Ono se totiž pak nejedná o upřímnost, ale spíš o drzost a nevychovanost, případně sobeckost.
-
Jak být singl? Tak to nevím doteď. A ten film taky ne
(FF) Takže v první řadě – ten film “How to be single” není o nás. Možná sice jsem tak nevýrazná jako Dakota, ale určitě nejsem tak hubená. A Bohyně není Rebel. Rebel s velkým R. Ne, teď vážně – těm holkám ve filmu je 25, mají po škole, jedna je bohatá tak, že nemusí pracovat, druhá je po prvním vážném vztahu i rozchodu, zkušenosti se vztahy nemá tedy ani jedna – no prostě to nejsme my. Jediná postava, se kterou se tak můžu ztotožnit, zůstává lékařka s vráskami kolem oči, která se nechá oplodnit ze spermabanky, protože to v nastalé situaci vypadá jako sice obtížný, nicméně jediný způsob, jak přijít…
-
Máj je na zážitky bohatý, aneb co jsem se zatím naučila v květnu
(FF) Z jakékoliv párty se dá odejít buď důstojně, nebo úplně na káry a s ukradenými botami absolvovat cestu domů nacpaná společně s dalšími pěti lidmi v alfě romeo. Ten první způsob jsme s Bohyní asi ještě nevyzkoušely. Proto taky společně vyrážíme jen minimálně. Pak se z toho rok vzpamatováváme my i hostitelé. Když vám nějaký nápadník z onlinu začne posílat nevyžádané fotky svého těla, je jasné, že dříve nebo později (spíš dřív) vám pošle i velmi detailní fotku svého nádobíčka. Varuju vás – na nádobíčko a příslušenství není zblízka, foceno s bleskem, moc hezký pohled. Touze po setkání mimo online taková aktivita vůbec nepomůže. A nepomůže ani, když chtivý…
-
Co jsem se naučila v dubnu
(FF) “A jak zaplatíte nájem, až budete ležet na ARO s naštípnutou páteří?” “A žijete se manželem ve společné domácnosti?” Miluju pojišťováky. Připomenou mi, že se mám vlastně docela dobře. Dokud se něco nepokazí, protože pak se budu mít fakt hodně špatně. Miluju, když mi ráno zavolají se svými super nabídkami a vylíčí mi ty nejhorší varianty mé budoucnosti. Protože to bych asi sama od sebe nikdy nedokázala. Just kidding. Podle zákonů aerodynamiky čmelák není schopen létat. Ale neví to. Takže létá. “Na jaře si nezapomeňte zastřihnout konečníky vlasů,” napsala jsem bezelstně do textu, odeslala a vůbec mi to nepřišlo divné. Očividně jako novinářka zraju jako víno. Neměla bych lézt…
-
Month in pictures
