(FF) „Žij svůj život.“ Wallis Simpson, film WE – stručné, jasné, úderné, a když se nad tím opravdu zamyslíte, těžké. Po nanesení samoopalovacího krému si neoblékáme bílé krajkové prádlo. Nikdy. Už v létě jeho premiéry se mi moc líbil film Magnolie (seděla jsem u něj s otevřenou pusou a střídavě brečela a měla husí kůži, nebo obojí). Je fakt rozdíl vidět ho teď, po letech. Už se nemůžu dočkat, až si ho pustím ve čtyřiceti, padesáti, šedesáti… „Jednou jsem si strašně moc přála k ježíšku italské baleríny, co tenkrát frčely. Místo toho jsem dostala tucet knih. Byla jsem zklamaná a zamáčkla i slzu. Dnes si však uvědomuju, jakou sílu mi to…
-
-
Co jsem se naučila …v listopadu
(FF) Stačí, když zvýším hlas a trvám si na svém a dějí se zázraky. Kaki slupka se nejí. Prý. Jím ji několik let. Tak nevím, co se mi stane. Možná už ve mně roste malý kaki strom. Na peklo uzávěrek všeho druhu spolehlivě zabírá tatarák ze zvěřiny a dva a více aperolů. Pak taky tanec v chodbě a prozpěvování. Vítr symbolizuje změny. A někdy to jsou změny síly orkánu. Důležité je se nebát, nenechat se odnést a někoho nebo něčeho se pevně držet! Někteří lidé nedohlédnou za obzor vlastní důležitosti. Nedá se s tím nic moc dělat. Leda s nimi neztrácet čas. Pokud z nějakých důvodů musíte… „Buď s lidmi, kteří tě…
-
Co jsem se naučila …v říjnu
(FF) Spolubydlící se na základě kdovíčeho (ok, milostného trápení) rozhodla pořídit si psa. Kdybych se já po každém milostném trápení rozhodla pořídit si pejska, mám dneska chovnou stanici! S počtem rostoucích hodin, kteří dělníci tráví v našem bytě, protože tuhle se něco nepovedlo, támhle se něco pokazilo a „tudlecto je třeba dodělat, paninko“ klesají i zábrany. Kolik radostných hodin jsem strávila diskuzemi o politice, receptech, Halině Pawlovské a systému instalace elektřiny v předválečných domech! Kolik mužů jsem obšťastnila pohledem na mou nemytou, nenalíčenou tvář s umaštěnými vlasy a tričko na spaní bez podprsenky (obzlášť bizardní byla situace, kdy jsem „v ranním looku“ aneb Paní Bída vítala pracanty v tričku University…
-
Co jsem se naučila… v září
(FF) Je úplně normální spát ve třiceti s plyšovým zvířátkem. Určitě ano. Lepší než s lahví, nebo platíčkem rohypnolu, že jo? „Štěstí vyžaduje úsilí. Trápení je pohodlné.“ Píše Gretchen Rubin ve svém Projektu štěstí. Aneb jak být šťastná i bez dramatického proklamování své duchovní krize, neméně dramatického odjezdu za meditací a hledání sama sebe do Indie a dalších tisíckrát provařených klišé. Nic proti. Jen méně je někdy více. Jediné, co nám zůstane, je náš příběh. A fotky na zdi. Ti, kdo viděli poslední díl Six feet under, rozumí až do morku kostí. A kdo u toho neplakal, není člověkem. Poučení: Rekonstrukce bytu může trvat i dva a více měsíců, přestože…
-
Co jsem se naučila …v srpnu
(FF) „Většina lidí je tak šťastná, jak šťastná se rozhodla být.“ Abraham Lincoln Pokud máte chuť chytit svatební kytici, prostě si ji chyťte. K ničemu to nezavazuje a dodává to naprosto iracionální, neodůvodněnou naději. Četba knih typu Jak na muže a Proč ještě nejsi vdaná může vyvolat chvíle zoufalství a pocitu, že to všechno jste měla vědět už dávno a že už není možné to dohonit. Ale víte co? Lepší pozdě, než-li později. Už identifikovaný problém se přece řeší mnohem lépe než neznámý pocit děsu a nejistoty, že? Pít s lidmi téměř o generaci mladšími je o hubu. Vážně. Strašně moc toho vydrží, nic jim ráno není a všechno si…
-
Co jsem se naučila v…červenci
(FF) Jedinou jistotou je změna. A změna je (skoro vždycky) k lepšímu. Tobiko kaviár z létajících ryb lze nahradit sezamem. S ničím nesouvisející kulinářský poznatek. Teoretický. „Je lepší jít na jeden pořádný večírek za půl roku, než se každých čtrnáct dnů nudit v klubu, kam se chodí pořád,“ říká Bohyně. A já s ní po naší ulítlé milionářské párty nemohu než souhlasit. A když už na ten dokonalý večírek jdete, určitě si vemte nejlepší a nejvyšší botičky (za střízliva se na nich nedá chodit, ale po pár drincích to jde paradoxně skvěle!), začněte pít vodku už cestou na večírek a vždycky se připojte k zábavě tam, kde je nejvíc řevu.…
