(FF) Spolubydlící se na základě kdovíčeho (ok, milostného trápení) rozhodla pořídit si psa. Kdybych se já po každém milostném trápení rozhodla pořídit si pejska, mám dneska chovnou stanici! S počtem rostoucích hodin, kteří dělníci tráví v našem bytě, protože tuhle se něco nepovedlo, támhle se něco pokazilo a „tudlecto je třeba dodělat, paninko“ klesají i zábrany. Kolik radostných hodin jsem strávila diskuzemi o politice, receptech, Halině Pawlovské a systému instalace elektřiny v předválečných domech! Kolik mužů jsem obšťastnila pohledem na mou nemytou, nenalíčenou tvář s umaštěnými vlasy a tričko na spaní bez podprsenky (obzlášť bizardní byla situace, kdy jsem „v ranním looku“ aneb Paní Bída vítala pracanty v tričku University…
-
-
Co jsem se naučila… v září
(FF) Je úplně normální spát ve třiceti s plyšovým zvířátkem. Určitě ano. Lepší než s lahví, nebo platíčkem rohypnolu, že jo? „Štěstí vyžaduje úsilí. Trápení je pohodlné.“ Píše Gretchen Rubin ve svém Projektu štěstí. Aneb jak být šťastná i bez dramatického proklamování své duchovní krize, neméně dramatického odjezdu za meditací a hledání sama sebe do Indie a dalších tisíckrát provařených klišé. Nic proti. Jen méně je někdy více. Jediné, co nám zůstane, je náš příběh. A fotky na zdi. Ti, kdo viděli poslední díl Six feet under, rozumí až do morku kostí. A kdo u toho neplakal, není člověkem. Poučení: Rekonstrukce bytu může trvat i dva a více měsíců, přestože…
-
Co jsem se naučila …v srpnu
(FF) „Většina lidí je tak šťastná, jak šťastná se rozhodla být.“ Abraham Lincoln Pokud máte chuť chytit svatební kytici, prostě si ji chyťte. K ničemu to nezavazuje a dodává to naprosto iracionální, neodůvodněnou naději. Četba knih typu Jak na muže a Proč ještě nejsi vdaná může vyvolat chvíle zoufalství a pocitu, že to všechno jste měla vědět už dávno a že už není možné to dohonit. Ale víte co? Lepší pozdě, než-li později. Už identifikovaný problém se přece řeší mnohem lépe než neznámý pocit děsu a nejistoty, že? Pít s lidmi téměř o generaci mladšími je o hubu. Vážně. Strašně moc toho vydrží, nic jim ráno není a všechno si…
-
Co jsem se naučila v…červenci
(FF) Jedinou jistotou je změna. A změna je (skoro vždycky) k lepšímu. Tobiko kaviár z létajících ryb lze nahradit sezamem. S ničím nesouvisející kulinářský poznatek. Teoretický. „Je lepší jít na jeden pořádný večírek za půl roku, než se každých čtrnáct dnů nudit v klubu, kam se chodí pořád,“ říká Bohyně. A já s ní po naší ulítlé milionářské párty nemohu než souhlasit. A když už na ten dokonalý večírek jdete, určitě si vemte nejlepší a nejvyšší botičky (za střízliva se na nich nedá chodit, ale po pár drincích to jde paradoxně skvěle!), začněte pít vodku už cestou na večírek a vždycky se připojte k zábavě tam, kde je nejvíc řevu.…
-
Co jsem se naučila v květnu
(FF) Měla bych si přečíst knihu Konec prokrastinace. Dávat v srpnu na blog post „Co jsem se naučila v květnu“ už je trošku na hraně. „New life starts every day. Úsměv je symbol naděje a síly. „Nevíte, jak to říct? Řekněte to, jak to je.“ (Z přednášky Jordánové, vřele doporučuji. Ji i její knihy.) Zázrak se může stát každý (všední) den. Po pěti panácích Jamesona umím tančit jive. Nebo si aspoň myslím, že umím tančit jive. Divoká voda, divoké emoce. Když vím (nebo tuším), že někam nemám jezdit, nemám tam prostě jezdit. Nevím, kdy se konečně naučím klást svůj vnitřní pocit na první místo, ale už by bylo pomalu na…
-
Co jsem se naučila v dubnu
(FF) Nemá cenu cpát se do o číslo menších kalhot. Vydržím je mít na sobě maximálně do dvou. Pokud se najím, jen do jedný. Nestojí to za to. Jak říká čínská medicína – tlusté střevo, plíce a kůže jsou jeden orgán. Jak s touto informací nakládáme, je už jen na nás. Scarlett Johansson potěší vždycky – ať už jako Holka na hlídání, nebo jako přebal vinného lístku v restauraci. „Nemusíte se cítit provinile, že se zbavujete negativních lidí ve svém životě. Nezáleží na tom, jestli to je příbuzný, partner, zaměstnavatel, přítel z dětství, anebo někdo nově poznaný. Ve svém životě nemusíte dělat prostor pro každého, kdo vám způsobuje bolest, anebo…
