(Boh) Náš blog není o jídle, a proto ani tento příspěvek nebude aspirovat na recept roku. Spíš bych se chtěla podělit o své zážitky. Přestěhovala jsem se do bytu, kde je trouba. To není asi tak nic zásadního, pro člověka, co troubu má. Jenže já téměř 30let žila v kuchyni se sporákem a mikrovlnkou. Pekla jsem leda tak o víkendu s babičkou na Kladně. Kuře a bublaninu. Zbytek jsem v Praze  řešila Remoskou nebo mojí chytrou mikrovlnkou s šestým smyslem.
Pod dojmem budoucí úžasnosti jsem se rozhodla vařit. Vyrazila jsem tedy na nejlepší farmářské trhy v Praze (o těch někdy později) a nechala se inspirovat. Farmářka z kozí farmy v Kojetíně byla strašně milá, vysvětlila mi, jak se peče kozí noha (vlastně noha kůzlete) a hlavně se strašně pořád smála nad mými zvídavými dotazy typu: „A to mám tu nohu přiklopit?!… Alobalem…aha, tak ten taky nemám, stejně jako pekáč, ale já si to nakoupím… Brambory? Tak ty si taky koupím…“ Prostě je to velmi veselá a trpělivá žena, ale dost už o mé nevybavenosti, neznalosti a nepřipravenosti. Zde je recept na kůzlečí nohu.
Nejdříve si zjistíte, kde máte nějaký plech nebo pekáč. Případně si ho koupíte. Pokud tam noha pasuje, máte vyhráno. Pak se musíte tvářit trochu divně, protože jedině tak zakryjete fakt, že kromě olivového oleje jiný olej doma nevedete… Ale když si vzpomenete na kus sádla, máte vyhráno a krize vztahu je opět zažehnána (Bože, pokolikáté, už?!) Poté vyhrabete z krabice s nápisem „kuchyň-potraviny“ kmín, který jste rozhodně nekupovala, nakrájíte trochu cibule (asi jednu nebo dvě – tahle fáze mi unikla, uklízela jsem u Kena), celé to podlejete a dáte do vyhřáté trouby a pečete na 170C. Nezapomenete na sůl, pokud používáte Himalájskou, nešetřete. Je růžová, je zdravá, ale moc nesolí…
A pak už jen čekáte, podléváte a ve vhodném okamžiku oloupete brambory, nakrájíte je na větší kousky a přidáte ke koze, aby se v té šťávičce pěkně udělaly. Noha se pekla asi 30minut, ale nejsem schopná to přesně určit, myslím, že se v televizi hrál tenis a pak šla kánoistika nebo něco s pádlama na vodě. Bohužel jsem v mezidobí luxovala, vyhodila pojistky, ale všimla jsem ti toho až když jsem šla znovu podlévat… Brambory se mezitím udělaly, noha by potřebovala ještě cca 10minut, (ano, těch, co byl jistič dole). Ale s ohledem na fakt, že jsme padali hlady, snědli jsme nohu i tak, byť byla trochu gumová. Stačilo jen vybalit dva talíře, příbory a dál sledovat sportovní výkony jiných. Já si pochutnala. Skvělou tečkou byl nález zubní nitě. Tu na závěr vřele doporučuji! Pokud náhodou nemáte žádné židle a televizi jste nouzově připojili v ložnici,  nejezte kozu v posteli. (I když, nechtěla jsem už spát sama a to se mi splnilo. Není nad to mít v posteli dobře vypečenou kozu.)