Co se nám honí hlavou

Trochu rajda, trochu zmije

(FF) „Ženská musí být trochu rajda a trochu zmije,“ prohlásil můj tatínek a mně zaskočil kus řízku u sobotního oběda. I prozřela jsem. Jsem prostě moc hodná! Teď se nebudeme bavit o hodných chlapcích, kterým jsem buď nedala šanci vůbec nebo utekla po projevech jejich něžných citů a vyznání. Teď mluvím o tom, jak jsem se zcela samozřejmě vzdala svého programu, protože být s Panem Božským (omlouvám se mladším ročníkům, nevím, jak se On označuje současnou terminologií, poznámka pisatelky generace Sexu ve městě) mi přišlo o tolik víc zajímavější: vařila jsem (!), uklízela, převlékala se do krajového prádla, zůstávala vzhůru do pozdních ranních hodin, moc nechodila do školy nebo do práce…moment, můj život musel být o tolik zajímavější! Prostě chci říct, že jsem se natolik přizpůsobovala, že ze mě vlastně nic nezbylo. A tak jsem byla fanynka rocku (očividně i fanynka roku), básnířka a filozofka, party girl, jezdkyně na koni, ezoterička, pražská bohémka, světoběhna, milovnice koťátek, horolezkyně i turistka. A až teď mi to došlo. Stačilo být jen trochu rajda, trochu zmije. K tomu všemu.
A teď jen, kde najít toho kluka s tváří anděla, srdcem bohéma a tělem horolezce. Snad se k němu ve svém krajkovém prádle, až převlíknu hadí kůži, nějak doplazím…

10 komentářů

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *