(FF) Rolničky, voňavé perníčky, hřejivý svařáček, něžné polibčičky pod jmelím… užili jste si vánoční atmosféry? Tak fajn, teď si můžeme na sváteční rovinu vyložit, jak probíhají Vánoce singl děvčete (haha, prý děvčete, přitom se spíš dostávám do věku, který se dá lépe popsat všezahrnujícím pojmem „zezadu lyceum, zepředu muzeum“, takže řekněme „jak tráví svátky singl pani“). Můj byt by teď měl podle původního plánu vypadat jako něžné, zasněžené vánoční lesní království. Jenže na bohulibou původní ideau jsem opět při nákupech zapomněla a koupila, co mi kde cvrnklo o nos. Teď je má vánoční dekorace opět něco mezi cirkusem, ale před zavíračkou, vetešnictvím a eklektickou skládkou. A tomu všemu vévodí klaun…
-
-
Co jsem se naučila v listopadu
(FF) Až příště budu čistit světlo a stírat mrtvé mušky, bude určitě lepší mít zavřenou pusu. Listopad byl hezký měsíc. Byla jsem v Olomouci, byla jsem v Paříži, byla jsem v rodném městě. V Paříži jsem pochopila, že se tam musím vrátit soukromě, protože to město je božské, v Olomouci mi došlo, že ze mě moderátorský Marek Eben v sukních nikdy nebude (ale dokázala jsem nespadnout z pódia!) a v rodném městě jsem všechny moc ráda viděla (dokud jsem viděla, ehm ehm). Taky jsme se učily vařit kávu, zase si nesehnaly chlapy a zhlédla jsem na jeden zátah Black Mirror 3. Teď svou úzkost ventiluju sledováním Pustiny. Možná jste si…
-
„Ty si myslíš, že spolu chodíte, že jo?“
povídám tuhle kamarádce. Je zase singl. Po rozpadu dlouhodobého vztahu se občas někde zamiluje, měsíce nebo týdny ji nevidím, a pak se vrátí s tím, že to nevyšlo, což sáhodlouze analyzujeme. Teď si dva měsíce píše s nějakým mužem ze seznamky. Nikdy se neviděli. Přesto prožívá rozchody, hádky, usmiřování, naději i zklamání, jakoby to bylo doopravdy. Virtuálně. Bez sexu. Opakuju, bez toho, aby se vůbec někdy viděli! „ Ty si myslíš, že spolu chodíte, že jo?” došlo mi a byla jsem trochu v šoku. „Když on tak krásně píše,“ zasmála se a zasnila. Dospělá, krásná, soběstačná žena. Totiž – já se slovy živím. Vím, jak snadno slova dokážou vytvářet iluzi.…
-
Co jsem se naučila v říjnu
(FF) Mám tolik práce, že buď pracuju, nebo spím. Nevím, kterých zakázek se mám vzdát, protože ze sehnání každé z nich jsem měla radost a každou mám z nějakého důvodu ráda. Tak se nevzdávám žádné, ale můj nedostatek života a odpočinku má trochu divné následky. Takže: už jsem si odemykala dveře od domu peněženkou (a asi odemka, protože jsem doma) odjela jsem do staré práce, když jsme měla jet do nové (a zmateně pak stála před domem, abych si uvědomila čas a prostor) pekla v remosce pizzu bez toho spodního podstavce (a nevyhořela!) uložila si volající dámu do telefonu pod svým jménem a pak málem měla infarkt, když mi zase volala a…
-
Co jsem se naučila v září
(FF) „Milá paní Fatalková, tak jsem se o vás dozvěděla od kolegyňky, a v příloze Vám zasílám 10 tipů na důkladný úklid příbytku. Věřím, že je využijete!“ No potěš, tak už se ví po agenturách po celé Praze, jak jsem laxní na úklid (čti „Jsem prase“). Takže si tipy pročtu, vyzkouším (haha) a hned pak o tom informuju všechny kolem. A na Vánoce fakt už uklidím, vážně.
-
Co je pro mě toxické? Někdy asi nejvíc já sama.
(FF) Mám zvláštní a dlouholetou zálibu setrvávat v neuspokojivých vztazích a situacích. Kdybych měla psycholožku, poslala by mě s poukázáním na zasmušilý výraz na fotkách z mého dětství a s patřičným důrazem na nedostatek sebelásky do kurzů sebeúcty. V lepším případě. Z nějakého důvodu, motivovaného strachem typu „co bude potom a co když to potom bude horší než to, co je teď?“ totiž zůstávám v různě pohnojených situacích, i když vím, že ono nefunkční cosi rozpleptává pomalu, ale urputně a hlavně do hloubky moji duši… Zbytek článku naleznete jako soutěžní příspěvek na lohasblogger.cz přímo tady. Hlavním cílem této soutěže je zpropagovat lepší, zdravější a odpovědnější žití, ať už se jedná o témata…
