(FF) I když moje předsevzetí bylo, že si v novém roce najdu muže, na jeho sklonku jsem zase sama. Roku, ne muže. Kdybych byla na sklonku muže, tak tu nemám čas psát a věnuju se s radostí tomu sklonu.

Sebekriticky musím uznat, že je to moje chyba. Jaký byl rok 2016 v randění? No, stejně jako jsem plna nadšení a nového oblečení vyrazila v lednu do posilovny pro permanentku, vyrazila jsem i na rande. A bylo to nadějné. Byl sexy, vtipný, chytrý, hezký, líbali jsme se v baru i na Letný, hned jsem se s ním nevyspala a tak vůbec to bylo fajn. Jen se ukázalo, že Pan dokonalý je tak zničený předchozím vztahem a ženami obecně, že jsem ty střípky nebyla schopna dám dohromady. Ani já, ani on. On totiž ani nechtěl.

„Jsi docela sobecká, proč jsi mu s jeho zlomeným srdcem nepomohla?“ komentovala to jedna známá. Proč? Protože když já chci jít do nového vztahu s čistým štítem, tak ten na druhé straně by měl jít taky, ne? Nebo by měl mít alespoň snahu mi to vysvětlit. Říct si o víc času. A ne se svým zlomeným srdcem mávat jako brněním a přemýšlet o tom, že si založí blog, kde to ženám vytmaví. „Já nepíšu proto, abych mohla někde pomlouvat muže,“ vysvětlila jsem jen zmateně a už jsme se nikdy neviděli.

Další rande dopadlo taky neslavně. Jako pardon, ale pokud si muž nesundá kšilovtovku u stolu a do svých třiceti let ještě neodešel od svých rodičů, tak to mezi nemá taky nedopadne. Třetí muž kopíroval toho prvního, jen se do hry dostala ještě střídavá péče. Takže jsem po několika měsících podivného randění udělala co? To, co každá rozumná singl 30. Našla jsem si spoustu práce, abych nemusela myslet na neutěšený stav svého milostného života. A pak jsem udělala to, co by žádná rozumná třicítka dělat neměla a co už dělat nebudu. Totiž vracet se ke starým studnám.

A dál? Sebekriticky uznávám, že jsem flintu do žita hodila brzo. Po pár nepovedených schůzkách. Že jsem se na to prostě vykašlala. Že prostě doufám, že se seznámíme někde na ulici. Náhodou. A že to tentokrát nebude úchylák, co mě bude pronásledovat v podchodě na Muzeu s výkřiky, že je doopravdy fotograf. Že ho prostě uvidím, svět se v ten moment zastaví a v lednu pokvetou růže na Petříně. Nové oblečení, parfémy, šperky ani boty na podpatku k tomu nepotřebuju. Jediné, co potřebuju, je přestat si přehrávat v hlavě staré filmy a potom dovolit sama sobě uvěřit, že se zase můžu doopravdy zamilovat. Roku 2017, pojď.

Krásný nový rok přeje FF, ta blond, bez psa