• Jana Uhlířová blogerka
    Co jsem se naučila...,  Co se nám honí hlavou

    „Tak já nevím, kočičko“ aneb muži kolem čtyřicítky a zoufalé třicítky

    (FF) Jsem narušená a muži, se kterými randím, jsou také narušení. Všichni jsme otřískaní a oškubaní, polámaní, někdo nám ublížil, my jsme někomu ublížili, protože jsme prostě starý a zkušený. Je možná hnusné takhle to napsat, ale je to tak, nebudeme si nic nalhávat. A stejně do toho jdeme. Něco si myslíme, nalháváme, máme svoje očekávání, představy, naděje, touhy. A tak to zkoušíme. Někteří z nás. Chápu, že já sama do toho zmatku vnáším spoustu svých zklamání a boláků. Chápu, že někdo druhý taky. Jen jsem si myslela, že když už se to stane, tak jsme tam ne proto, abychom se drželi za ruce a se šťasným smíchem běželi po louce…

  • Co jsem se naučila...,  Co se nám honí hlavou

    Zdánlivě nekonečná show roku 2018, aneb co jsem se vloni naučila

    (FF) Jestli byl rok 2017 o tom, jak byla sedmička na jeho konci šťastná, jak jsem se měla báječně, cestovala, vydělávala a skoro nechodila na rande a přitom ten rok byl boží, tak rok 2018 byl opravdová show, kdy všechno lítalo a nic nezůstalo na místě. Jenže při bližším ohledání sebe samé teď musím uznat, že tenhle rok vlastně tak špatný nebyl, i když byl náročný, co se týče práce i osobního života. Upsala jsem se několika pracovním a (nevědomě) i osobním projektům, na které jsem vůbec neměla, ale netušila jsem to. Nakonec jsem to (samozřejmě) dala. Vybrečela jsem stoleté slzy a dnes dobře vím, co jsem měla dělat. Jenže…

  • Co se nám honí hlavou

    Jak jsem rok randila na Tinderu

    (FF) Zatímco rok 2017 jsem věnovala množství prací a projektů, cestování a vydělávání, na jeho konci jsem se rozhodla zvolnit a mít alespoň nějaký osobní život. Když pominu rodinu a koníčky, myslím osobním životem – Tinder. Hned v listopadu jsem se sešla s řeckým spisovatelem, který mi řekl, že jsem nová postava v jeho příběhu. A to se mi nelíbilo. On je přece postava v mém. Takže zatímco on se chtěl bavit o eskalaci drama v příběhu, já jsem přemýšlela, zda mám oholené nohy. Bylo jasné, že to neklapne. Nakonec mi nabídl, že můžeme být přátelé, nebo manželé. Každopádně obě varianty byly bez sexu. Brzy proto následoval chlapec ze Slovácka,…

  • Co se nám honí hlavou

    Co jsem se naučila za poslední měsíc

    (FF) Před rokem jsem potkala jednoho hodného a sympatického lékarníka. Měla jsem tenkrát půl hlavy od krve z extrakce osmičky, nemohla jsem mluvit a tuším, že mi kus krvavé sliny nebo slzy lascivně upadl do výstřihu, kde nic moc není, o což rychleji ten svůdný chuchvalec stékal. Byla jsem sexy a lékárnický muž mnou byl vpravdě ohromen. Jistě na mě nikdy nezapomněl. Teď jsem ho potkala znovu. Tentokrát jsem se jen dusila, slzy a sliny mi v objetí opět stékaly do výstřihu a probírali jsme spolu konzistenci hlenu, proč v noci nespím a pak jsem ho nutila, aby mi dal cibulový čaj, který se samozřejmě nevyrábí (každý si ho přece…

  • Co se nám honí hlavou

    Zrcadlo v zrcadle, aneb „Co se tu válíš jak svinská noha?“

    (FF) Nevíte, jak si užít léto? Namíchejte jeho žár, spoustu věcí, které normálně neděláte, seznámení na Tinderu, dávku ponížení, nesmyslné bušení svého srdce, zlomené srdce na straně druhé, nechte bublat skoro dva měsíce a pak se na to pořádně zblízka podívejte. Člověk by si myslel, že už zažil vše. A stejně doufá, protože přece láska, ne? Někde musí být. Takže jsem se v rytmu andante andante vrhla do náruče muži, který byl chytrý, zajímavý a něžný. Protože letos to přece do třetice musí vyjít! A i když chlad v jeho seversky modrých očích byl jasně rozpoznatelný od první schůzky, Fatalka si řekla ne. Že když má ona ledové krusty kolem…

  • Co se nám honí hlavou

    Byl to léta žár, aneb lehce nostalgické zamyšlení na konci srpna

    (FF) Musíme si přiznat, že léto je u konce, takže je třeba poslouchat píseň z Hříšňáku (tu, jak on odjede a ona kouká za autem, protože je nám pořád patnáct) a taky napravit velké škody po nejteplejším období roku. A teď nemám na mysli poškozené spálené vlasy a pokožku, protože to se spraví jednou návštěvou v DM. Mám na mysli všechno to, co horké dny a noci způsobily včetně neodevzdaných projektů, nesmyslných rozhodnutí, jiskřivých rán, žhavých nocí, letních lásek, rodinných dramat i slz, zlomených srdcí po celé Evropě a nedodržených uzávěrek. Protože když vám uprostřed léta dojde, jaké máte štěstí, že jste pořád naživu, a oddáte se tomuto životadárnému pocitu…