(FF) Rozmohl se nám tady takový nešvar. Mileniálové si (nezávisle na sobě) mně a Bohyni stěžují, že je nebereme v potaz. To je, moji milí dřevorubci a rybáři, hrubý omyl. Zdánlivě vás nebereme v potaz, protože: Bohyně je na trochu odrostlejší ročníky, já jsem jako smrt a beru všechno, jak to přichází (v tempu jedno rande ročně), protože mám času dost a vajíček ještě asi pět, takže v pohodě. Pravda je, že mě nenapadlo, že když mě na rande zve někdo, komu je 24, 25 +, tak to myslí vážně. Prostě jsem to přešla, jako když zabloudíte v supermarketu. Jenže když nás tihle muži začali konfrontovat, psát nám a ptát…
-
-
Žít a nechat žít
(FF) Singl ženám se dostalo v médiích minulý týden nečekaně hodně prostoru. Od debat typu „Je singl žena běžný občan?“ (ne, není, jak pravila už Bridget Jones, máme pod šatama šupiny a to nám možná brání v běžném životě, že?) až po seriál Singl lady. Vzhledem k tomu, jak podivné reakce , singl ženy pořád vzbuzují, vězte, že: Nejsme chudinky, které obléhají kliniky a žadoní o umělé sperma. Nevíte, jak nás zobrazit v umělecký tvorbě? Nejsme jenom sexem posedlé alkoholičky s problematickým vztahem k otci. Ženy, co znám (ano, protože my singlové se sdružujeme stejně jako páry, nebrečíme samy doma nebo neběháme od milence k milenci), sex většinou nemívají (není…
-
Duše se skládá z obrazů a jiné radosti života, aneb co jsem se naučila v březnu
(FF) Začnu dvěma citáty, které jsem někde za uplynulý měsíc přečetla, ale vzhledem k tomu, jak rychle teď všechno plyne, fakt netuším kde: Merle Worth řekl, že duše se skládá z obrazů, nikoli z myšlenek o obrazech, a Chriss Voss zase upozornil, že „Čím bezvýznamnějším se někdo navenek činí, tím důležitější pravděpodobně je (a naopak).“ Hezké, ne? A pravdivé. Můj šikovný doktor mě pořád tvrdohlavě oslovuje „paní“. I když jsem na registračním formuláři jasně zatrhla, několikrát zakroužkovala „svobodná“ a přidala i pár vykřičníků. Možná jsem neměla přidávat ten grafický návrh našeho svatebního oznámení. Čert ví. Ti dnešní muži. Naštěstí už mi k narozeninám skoro nikdo nepřeje muže. Všichni už vědí, jak…
-
NIKDO TAM NECHTĚL JET
(Boh) Bylo to daleko. Byla to SVL (sociálně vyloučená lokalita). Byl to Moravskoslezský kraj. Byla zima, náledí, a když se rozdělovaly trasy, tak tam prostě nikdo nechtěl jet. A tak tam poslali mě. Pražačku. Třetí generaci Vltavou křtěnou. A já jela. Do Osoblažska, Frýdku-Místku a Bohumína. A bylo to to nejlepší, co jsem pro sebe mohla udělat. Nejsou to Teplice, Ústí, Kadaň, ani Varnsdorf. Je to BANIKPIČO.
-
Co zatím přinesl singl leden
(FF) V zimě mám pořád hlad. Projevuje se to tím, že najednou nějak často chodím do řeznictví, kde se nad krvavými fláky tvářím dostatečně zmateně a čekám, až se mě někdo ujme. Nevím proč, ale vždycky, když mi prodavačka zabalí to jelito, jitrnici a šunku, tvářím se, že to je pro imaginárního muže, který na mě a hlavně na to jídlo čeká doma. A že to vůbec není tak, že bych to doma všechno na posezení snědla sama a pak se s láteřením, s bolením bříška a hořčicí ve vlasech odebrala na lože. Já? Nikdy! Od té doby, co píšu taky články o medicíně, dostala má hypochondrie nový rozměr. Teď…
-
SALVY SMÍCHU #salvysmíchu
(Boh) Budeme si lhát? No, budeme. A jediné, co nás Dvě Třicítky prozradí jsou salvy smíchu, které po bílé lži následují… #salvysmíchu A to je tak v kostce, o čem vlastně salvy smíchu jsou. Upřímně, dost často mám pocit, že vybuchnu takhle v práci nebo na jednáních, když vidím, jak tam všichni plácáme a vytváříme oblaka bílých lží. Překvapivě se zatím nestalo, že by se někdo z přítomných „důležitých“ lidí sám sobě zasmál, a protože já zas takový Robin Hood nejsem, děkuji Vesmíru za Fatalku, se kterou máme stejný smysl pro humor a podobný přístup k řešení situací.Přeci jen, když už někoho znáte, je to trochu jistota. Sice se vám to…
