(Boh) Nedávno jsem si četla článek na Expats.cz a nestačila jsem se divit. Myslela jsem si, že jsme ve světě pověstní zlatejma českejma ručičkama, pitím piva a slovem robot. A ono ne. Cizinci si nešuškají o krásách našich žen, ale o našich nevěrách. O naší toleranci vůči nevěře, otevřeným vztahům a uvolněné morálce, kdy na konci toho všeho je stejně rozvod. Ano, nevěrou a rozvodovostí jsme se stali slavnými. Docela mě to zvedlo ze židle a nemile překvapilo, ale pak jsem zašátrala v paměti, vzala si na pomoc svůj seznam milenců a partnerů a ohromeně zjistila, že se svými cizinci (Ital, Turek, Rakušan, Polák, zase Ital…no to máte jedno) jsem…
-
-
Bílé šaty všechno spraví
(Boh) Jsem ve věku, kdy se všichni kolem nejen žení a vdávají, ale oni už i splácejí hypotéky a plodí a rodí děti! Já osobně nemám pocit, že umřu stará osamělá a budou mě ohlodávat kočky. Samu sebe vidím jako báječnou matku, dokonalou manželku a partnerku, v teple domova s nejlepším partnerem, manželem a otcem mých dětí na světě (…ideálně v jedné osobě). Jediné, co mi nějak neštimuje jsou svatby. Vždycky jsem je považovala za něco nudného, trapného, přeplácaného a neuvěřitelně drahého. Mám kamaráda, co se rozváděl dřív, než splatil hypotéku za svatbu. A má kamarádka se bavila víc na své porozvodové hostině než na té svatební. No a já,…
-
Návrat prince
(FF) Připadá mi, že celý víkend lidé pili whisky, kupovali tulipány a řešili vztahy. „Všem jeblo,“ zhodnotila promptně celou situaci Bohyně. Nu, co s tím už… „Jak to udělat, aby bylo všechno jako na začátku vztahu? Abych byla zase princezna? Nemůžete o tom napsat?“ zeptala se při kulinárním večeru u Bohyně kamarádka. „Co vlastně ty ženy chtějí?“ zajímal se pár hodin předtím kamarád. Neumím psát obecně. Znám jen své zkušenosti a svůj život. A samozřejmě příběhy a zážitky mnoha lidí, kteří se mi z neznámých důvodů svěřují. „Ženy chtějí lásku, něhu, úctu a pozornost,“ odpovídám bezelstně a sama za sebe. Nevím, co chtěji ostatní ženy. Třeba fakt chtějí ty domy,…
-
Vyděržáj, pijaňjér!
(FF) V čem tkví kouzlo toho, že nakonec potkáte tu pravou lásku? Je to náhoda, osud, víra? Třeba moje kamarádka Jana. Dala si inzerát na seznamku a statečně chodila na spousty schůzek. Obdivovala jsem ji za její výdrž, protože já to vzdala po třetí nepovedené schůzce. Ona ne. I když jeden z nápadníků přišel v chlupatém kabátu, smrděl a byl očividně mimo. I když další jí po týdnu intenzivního randění a po zásilkách kytic, které jí i s dárky posílal do práce, přiznal, že vlastně chodí s někým jiným. Nevzdala to ani po chlapíkovi, který se jí zeptal, jaké to je, vypadat jako živá Barbie. A nakonec, na nevímkolikáté schůzce, HO potkala. Vánoce už…
-
Fatalčina valentýnská nálož růžového slizu
(FF) Tak pojďme. Vyjmenujme si všechna největší valentýnská klišé, ať to máme z krku. „Valentýn je importovaný svátek, který neslavím,“ říká se s přezíravým pohledem a divnou intonací. Pak je ovšem zajímavé, že většina dobrých restaurací má plno a lidi nakupují čokolády, květiny, plyšáky a medvídky. Nikdo to neslaví, ale všichni o tom mluví. Všichni to znají aspoň z doslechu. Prostě něco jako moc velký účet za telefon, celulitida nebo fastfood. Já ne, to ostatní. „Valentýna si člověk může užít, i když je zrovna singl.“ No, nemůže. Protože to poslední, co chcete, když jste nedobrovolně singl, je, aby vám to někdo připomínal, a vy jste všude viděli zamilované páry, kýčovitá srdíčka, vzdechy…
-
Jako ve filmu
(Boh) Jsme skoro měsíc sestěhovaní a řešíme veškeré (pro mě) pitomosti jako je sedačka, jídelní stůl, velká televize, nákup na víkend nebo čisté trenky. Třicet let jsem byla zvyklá dělat si co chci a kdy chci a když se mi něco nelíbilo, jala jsem se k odchodu. Jenže teď je to jiné. Není kam odejít a není také důvod pro odchod. Ani jeden jediný. Protože je to super, i když nehraje romantická hudba během našich polibků, neprobouzíme se namalovaní a učesaní a nejsou všude po bytě čerstvé květiny ve vázách-někdy ano, ale ta voda se velmi rychle kazí… Zažívám krásné období, ale není to jako z filmu. A mám neblahý…
