(FF) V čem tkví kouzlo toho, že nakonec potkáte tu pravou lásku? Je to náhoda, osud, víra? Třeba moje kamarádka Jana. Dala si inzerát na seznamku a statečně chodila na spousty schůzek. Obdivovala jsem ji za její výdrž, protože já to vzdala po třetí nepovedené schůzce. Ona ne. I když jeden z nápadníků přišel v chlupatém kabátu, smrděl a byl očividně mimo. I když další jí po týdnu intenzivního randění a po zásilkách kytic, které jí i s dárky posílal do práce, přiznal, že vlastně chodí s někým jiným. Nevzdala to ani po chlapíkovi, který se jí zeptal, jaké to je, vypadat jako živá Barbie. A nakonec, na nevímkolikáté schůzce, HO potkala. Vánoce už…
-
-
Fatalčina valentýnská nálož růžového slizu
(FF) Tak pojďme. Vyjmenujme si všechna největší valentýnská klišé, ať to máme z krku. „Valentýn je importovaný svátek, který neslavím,“ říká se s přezíravým pohledem a divnou intonací. Pak je ovšem zajímavé, že většina dobrých restaurací má plno a lidi nakupují čokolády, květiny, plyšáky a medvídky. Nikdo to neslaví, ale všichni o tom mluví. Všichni to znají aspoň z doslechu. Prostě něco jako moc velký účet za telefon, celulitida nebo fastfood. Já ne, to ostatní. „Valentýna si člověk může užít, i když je zrovna singl.“ No, nemůže. Protože to poslední, co chcete, když jste nedobrovolně singl, je, aby vám to někdo připomínal, a vy jste všude viděli zamilované páry, kýčovitá srdíčka, vzdechy…
-
Jako ve filmu
(Boh) Jsme skoro měsíc sestěhovaní a řešíme veškeré (pro mě) pitomosti jako je sedačka, jídelní stůl, velká televize, nákup na víkend nebo čisté trenky. Třicet let jsem byla zvyklá dělat si co chci a kdy chci a když se mi něco nelíbilo, jala jsem se k odchodu. Jenže teď je to jiné. Není kam odejít a není také důvod pro odchod. Ani jeden jediný. Protože je to super, i když nehraje romantická hudba během našich polibků, neprobouzíme se namalovaní a učesaní a nejsou všude po bytě čerstvé květiny ve vázách-někdy ano, ale ta voda se velmi rychle kazí… Zažívám krásné období, ale není to jako z filmu. A mám neblahý…
-
Vyzkoušely jsme – vrtání ve starém bytě
(Boh) O víkendu Drahý začal v koupelně bručet, že si ho vůbec nevšímám, protože jsem mu nevyměnila ručník a klidně bych ho prý nechala utírat lišejníkem a bylo by mi to jedno. No, nebylo, ale nejsem schopná do svého mládeneckého života zahrnout všechny změny najednou. Takže ručníky musejí ještě chvíli počkat. Jenže Drahý není trpělivý typ. A proto se rozhodl, že si v koupelně přidělá poličku, aby si na ni mohl vyskládat ručníky a měl je po ruce. Bydlíme ve starém bytě a nikdy nevíme, kam se provrtáme. Nedávno jsme se dostali na trubku s vodou, pak nám vrták sjel po kanalizaci a ze zdi jsme ho vytáhli i s…
-
Znamení dobrého a špatného vztahu
10 znamení, že váš vztah není zas až tak dojebaný (FF)1. Ten vztah vám sílu dodává, ne ubírá. Máte pocit bezpečí a život je lehčí. Netvrdím, že jednodušší a bez problémů, ale lehčí, v jisté rovině. Člověk není na všechno sám. Čert vem svobodu i se všemi jejími možnostmi. 2. Jste tým. Můžete se i pohádat do krve, protože víte, že to není konečná. Že se nakonec dohodnete. Že tady pro sebe jste. Fňuk. 3. Máte svůj jazyk. Málem jsem napsala „tajný jazyk lásky“, ale mám pocit, že tenhle rok ze mě toho růžového marastu, už proudilo tolik, až z toho moje cynické Já blinkalo v rohu… Prostě jsou věty, slova…
-
Zpátky do sedla aneb Tiffany a spol.
(FF) Na konci minulého roku jsme si řekly, že takhle by to nešlo, a že příští Vánoce budeme zasnoubené. Jedné z nás se to povedlo, druhé ne. Jedna z nás očividně vsadila na špatného koně. Teda, možná si myslela, že je to lesklý dostihový kousek, ale když se zarazil u první překážky, pak spadl do jezírka a zakončil to zbabělým schováváním v davu jiných koníků, bylo jasně, že ji k Tiffanymu nedoveze. Zatímco druhý koník, i když možná vybíhal pomaleji a párkrát na cestě zabloudil, cílovou pásku nakonec protrhl. Čím to bylo, že jedna vsadila na správného koně? Vírou, že to dobře dopadne? Tím, že jedna z nich nevěřila, že…
