(FF) Protože stále setrvám ve stavu totálního zatmění mysli a momentálně si myslím, že je možné zamilovat se tak, že máte pocit, že jste celým svým životem směřovali k tomu jedinečnému Setkání, obohatím vás, sama slov zbavena, alespoň prostřednictvím dalšího, velmi inspirativního spisovatele, Paula Coelha. Ať je váš rok 2012 plný lásky! (A mně, dej Bůh, ať se zase vrátí mozek, můj věčný a věrný společník). Láska není zvyk, závazek nebo dluh – láska je. Bez jakýchkoli definic. Miluj a moc se neptej. Jenom miluj. Čarodějka z Portobella Láska se neptá. Když začneme přemýšlet, začneme mít strach. Ten strach se těžko vysvětluje. Proto je lepší neptat se a jednat. Je…
-
-
Strategie lásky
(FF) Nevěřila bych, že se to může stát i mně. Cynický holce, která nikdy nechodí na rande a od mužů utíká ještě před snídaní. A stalo se. Dělám věci, o kterých kdyby mi někdo vyprávěl ještě na začátku prosince, vysmála bych se mu s tím, že tohle se děje jen v romantických slátaninách. A je to tady. V mém životě. A já s tím nemůžu vůbec nic dělat. Chodím na rande, držím se s Ním za ruku, líbám se na veřejnosti. A přitom podle příruček, jichž byl můj život jeden čas plný, dělám všechno naprosto špatně! Píšu Mu v noci hysterické, navzájem si odporující smsky, ve kterých požaduji definici našeho…
-
Bohémská rapsodie
(FF) Máme se Sestrou takový hezký vánoční zvyk. Navzájem si k Vánocům dáváme diáře na příští rok, které ještě vylepšujeme. Obrázky, citáty, připomínkami těch „našich věcí“, peříčky a flitry. Tenhle rok jsem na vsadce našla přilepené třináctero buřiče. A byla by škoda se o něj nepodělit. Třeba vás inspiruje k nějakým pěkným předsevzetím. Mé nejoblíbenější jsou 1, 2, 3 a 12. Třináctero buřiče (dle Oscara Wildea): Spokojíš se s nejlepším. Odoláš všemu kromě pokušení. Pochlubíš se vlastním peřím. Uklidníš hladiny vlnami. Ostny vyhladíš do ostra. Staneš se uměleckým dílem… …nebo je alespoň oblékneš. Umlčíš představivostí veřejné mínění. Budeš vždy mírně nepravděpodobný/-á. Budeš respektovat dějiny jejich přepisováním. Nezastřeš nudu studem. Překážky budeš milovat jako…
-
Co jsem se naučila v prosinci (zatím)
(FF) Prosinec je krásný a nesmírně náročný. A poučný. A rozhodující. Je čas se rozhodnout, co s sebou vléct dál a co nechat jít. Věci, vztahy, činnosti, cokoliv. Kritérium je jednoduché – přináší mi to radost? Teprve když uděláme něco, co jsme nikdy neudělali, můžeme dostat něco, co jsme nikdy neměli. Tichá voda břehy mele. A ty břehy se jednou utrhnou. Věci nemusí být dokonalé, aby byly krásné. Nakupování je taky sport. I po druhé v noci se mohou stát dobré věci. Stejně jako ve dvě odpoledne. Že když jste s těmi důležitými lidmi, čas přestane existovat. Následky téhle zvláštní časové smyčky se sice druhý den projeví, ale… Že když…
-
Facka nebo pohlazení?
(FF) Někdy od života čekáme facku a přijde pohlazení. A někdy je to přesně naopak. Většinou, když se to nejmíň hodí. Ve chvíli, kdy jsem nejvíc potřebovala něhu, přišla další facka: „V podstatě si za to můžeš sama, protože se dost nesnažíš, a proto tvůj život vypadá tak, jak vypadá.“ Když jsem se vzpamatovala ze vší té zloby, vzteku, sebelítosti a zklamání, uvědomila jsem si, že je to pravda. Že se spokojuji s dobrým, když bych si zasloužila to lepší. Protože to flákám, protože se nesnažím. Protože jsem se nechala ukolébat tím, že se mám dobře a jsem zhruba tam, kde jsem před lety chtěla být. Jenže už jsem zapomněla,…
-
Plesnivé fráze
„Luxusní nůž do soutěže pro čtenáře? Ale, to si radši nechte do výbavy!“ „Jestli se tu může kouřit? Jasně, ale jenom pod stolem.“ „Že se vám nelíbí ta fotka ošklivého dítěte? To bude spíš vašimi biologickými hodinami než vkusem, ne?“ „Holky, pozor na to pivo, víte, že po něm rostou prsa?“ Byl to úrodný týden. Všechny tyhle věty jsem si během něj vyslechla od svých mužských spolupracovníků. Samozřejmě to mysleli z legrace a mají mě vesměs rádi. Ale stejně by mě zajímalo, kdy tenhle pasivně agresivní sexismus z našich kanceláří konečně zmizí. (FF)