• Co se nám honí hlavou

    Zpátky do sedla aneb Tiffany a spol.

    (FF) Na konci minulého roku jsme si řekly, že takhle by to nešlo, a že příští Vánoce budeme zasnoubené. Jedné z nás se to povedlo, druhé ne. Jedna z nás očividně vsadila na špatného koně. Teda, možná si myslela, že je to lesklý dostihový kousek, ale když se zarazil u první překážky, pak spadl do jezírka a zakončil to zbabělým schováváním v davu jiných koníků, bylo jasně, že ji k Tiffanymu nedoveze. Zatímco druhý koník, i když možná vybíhal pomaleji a párkrát na cestě zabloudil, cílovou pásku nakonec protrhl. Čím to bylo, že jedna vsadila na správného koně? Vírou, že to dobře dopadne? Tím, že jedna z nich nevěřila, že…

  • Co se nám honí hlavou

    Pomoc, v mém bytě straší!

    (FF) O tom, jak se v mém bytě svévolně přemisťují předměty a oblečky dělají párty s botičkami, Marilyn Monroe a kosmetikou, jsem vám už psala. Teď můj byt v mé nepřítomnosti pořádá ovšem daleko bujařejší akce. Jedna taková zjevně vyvrcholila minulý týden. Očividně to musel být mejdan jako prase. Škoda, že jsem u toho nebyla. Po příchodu domů jsem jen zůstala koncentrovaně zírat na spoušť v předsíni vkusně dobarvenou blikající žárovkou, která nakonec samozřejmě praskla a tak dílo zkázy dokončila. Bože, vykradli mě snad? Chvíli jsem panikařila a po několika dlouhých minutách (blondýna) mi došlo, že dveře byly před mých příchodem zavřené, nepoškozené a zamčené. Nicméně – na zemi se válely v…

  • Co se nám honí hlavou

    One bizzar night singl ženy

    (FF) „No, Cameron Diaz zrovna nejsi.“ „Cože?“ (wtf?) „No, Cameron Diaz, ta americká herečka.“ „Já vím, kdo je Cameron Diaz. Já jen nechápu, žes mi tohle dokázal říct,“ řekla jsem klukovi, který na mě tuhle bombu vybalil po deseti minutách na prvním rande. A takhle jsem v pátek skončila s internetovým seznamováním. Přestože mi přinesl růži. Bohužel mi totiž předtím nezapomněl sdělit ani to, že chodil se svou sestřenicí. I vyrazila jsem do klubu. Spravit si náladu. Mno. Tam jsem si připadala jako Stiflerova máma. Všem bylo zhruba o deset let míň, což jim bohužel nebránilo v tom, to na nás zkoušet. A abych někoho musela učit všechno, co by…

  • Co se nám honí hlavou

    Trochu rajda, trochu zmije

    (FF) „Ženská musí být trochu rajda a trochu zmije,“ prohlásil můj tatínek a mně zaskočil kus řízku u sobotního oběda. I prozřela jsem. Jsem prostě moc hodná! Teď se nebudeme bavit o hodných chlapcích, kterým jsem buď nedala šanci vůbec nebo utekla po projevech jejich něžných citů a vyznání. Teď mluvím o tom, jak jsem se zcela samozřejmě vzdala svého programu, protože být s Panem Božským (omlouvám se mladším ročníkům, nevím, jak se On označuje současnou terminologií, poznámka pisatelky generace Sexu ve městě) mi přišlo o tolik víc zajímavější: vařila jsem (!), uklízela, převlékala se do krajového prádla, zůstávala vzhůru do pozdních ranních hodin, moc nechodila do školy nebo do…

  • Co se nám honí hlavou

    Hlavně buď dáma

    (FF) „Hlavně buď dáma,“ radila mé kamarádce Nikol její teta. Ano, je to ta kamarádka, kterou její babička nabádá, aby už konečně přiznala, že je lesbička. V našem věku už prostě nestačí dotěrné dotazy, proč nemáme partnera, už je totiž jasné, že za tím bude muset být něco víc. Jiná sexuální orientace, skryté vady, demence, umělá noha a tak. Minimálně. Fakt, že bychom moc rády někoho měly, ještě neznamená, že bereme jen tak „někoho“. Vysvětlujte tohle rodině. No nic. V radě její tety je ovšem hluboká pravda. A moudrost zkušené ženy. Nevím přesně, kolik jí Nikol ze svého soukromého života svěřuje, nicméně je jasné, že pozdně večerní, nejlépe ještě alkoholické…

  • Co se nám honí hlavou

    Happy Halloween anebo hezký svátek bubáčků!

    (FF) Mám ráda Halloween a Dušičky, protože mám ráda vlastně všechny svátky a tradice. Moje duše žije pravděpodobně v dobách, kdy se ještě slavily dožínky a kdy v máji vlály na mladých březových větvích barevné pentle. Všechno si pochopitelně velice idealizuju a naštěstí je mi jasné, že se už asi dožínkovou královnou nestanu (ano, když jsem četla Babičku, chtěla jsem být Kristlou. Když jsem pochopila, že Kristla je z chudších poměrů, chtěla jsem být komtesou Hortenzií, co kolem projíždí v krásných šatech na koni. No, ale to sem nepatří.) Prostě mám ráda svátky a myslím si, že je důležité jít ty svíčky na hřbitov zapálit (jak říkáme „jezdit po hrobech“)…