Co se nám honí hlavou

One bizzar night singl ženy

(FF) „No, Cameron Diaz zrovna nejsi.“
„Cože?“ (wtf?)
„No, Cameron Diaz, ta americká herečka.“
„Já vím, kdo je Cameron Diaz. Já jen nechápu, žes mi tohle dokázal říct,“ řekla jsem klukovi, který na mě tuhle bombu vybalil po deseti minutách na prvním rande. A takhle jsem v pátek skončila s internetovým seznamováním. Přestože mi přinesl růži. Bohužel mi totiž předtím nezapomněl sdělit ani to, že chodil se svou sestřenicí.
I vyrazila jsem do klubu. Spravit si náladu. Mno. Tam jsem si připadala jako Stiflerova máma. Všem bylo zhruba o deset let míň, což jim bohužel nebránilo v tom, to na nás zkoušet. A abych někoho musela učit všechno, co by chtěl vědět o sexu a bál se na to zeptat, na to si připadám pořád trochu mladá.
„Mám rád holky krev a mlíko,“ sdělil mi další nápadník. Ech. Tlustější a hnusnější už jsem si připadat nemohla. Tenhle vřelý nápadník už měl svá teenagerská léta dávno za sebou, zato kolem sebe šířil odér potu a prskal. Tak, že mě v podstatě několikrát vysprchoval. Upřímně, nevím, co z jeho fyzických projevů bylo horší. Po druhé dvojce vína („Jaké víno to je?“ „No, české. Je dobré.“ „Uf. Jasně.“) jsem začala být shovívavější. Arzenál nápadníků doplnil černoch (aspoň jeden nesmí chybět nikde), partička vyžilých kurviček, která nás podezíravě pozorovala („Jsou to taky vyžilé kurvičky, nebo se jen nestihly vdát, a proto jako vyžilé kurvičky vypadají,“ dumaly asi a pohazovaly prodlouženými vlasy a fakeovými vuittonkami) a holka, která mi házela různé divné věci pod nohy, aby se dostala blíž k upocenci. Ten se však nedal. „Máš ráda film Magnolie?“ dorážel. „Jasně, je to jeden z mých nejoblíbenějších.“ „Tak to je znamení.“ No, to bysme spolu asi měli bydlet, upocený hošíčku.
Poté přitančil padesátiletý chlapík, co vypadal jako Miloš Forman a začal zběsile tančit přímo vedle našeho stolu s občasným mrknutím na mě, co tomu asi tak říkám. Oh yeah bejby. Celou scénu už několikátou hodinu pozoroval chlapík, co vypadal jako kolumbijský překupník drog včetně toho zlého pohledu, strniště, co nebylo sexy, a divného potácení, a nenápadně se snažil se i se svými chtivými ručkami přiblížit na dosah. Prostě bizzar největší. Proč já se radši doma nedívám na televarieté?
Protože. A pak se to stalo. Přišel pan Božský v obleku, který kvůli tomu opustil skupinu krásných modelek, vzal mě tančit, vyměnili jsme si pár vtipných zdvořilostních frází, tančili jsme blíž a blíž… a pak přišla Nikol a všechno mi překazila. I když… takhle si to pomatuju já. Pravda je možná jiná. Možná jsem jen byla nadšená, že se objevil někdo v obleku, neupocený a neurážel mě. Protože to byl Angličan. A možná jsem se tím nechala moc unést. Možná se mi líbilo jen to, že se jmenoval Dylan. Měla bych dospět. Totiž – opravdu chci tak moc, když chci, aby muži, když už nevoní, alespoň nesmrděli, neprskali na mě a neuráželi mě?
Nikol mě tedy táhne ven z klubu, prý už jsem toho předvedla dost (což si já rozjařeně nemyslím), a u východu mě odchytává další cizinec, který má potřebu se mě zeptat, jestli už jsme spolu spali nebo ne. Kde se vzali všichni tihle muži, co na chudáka blondýnu bez rozmýšlení vypálí to, co jim zrovna bleskne hlavou?! „Ne, nespali. Protože kdyby jo, tak by sis to pamatoval,“ zařvu. A protože má bílou košili a je to vysoký cizince, dávám mu telefonní číslo. Kdybychom tu chybu chtěli někdy napravit. Dělám si legraci. Odcházím domů. Volá bývalý milenec, který má potřebu mi sdělit, že stojí nešťastný u řeky a miluje mě. Poradím mu, ať se z toho zkusí vyspat. A já taky. Protože některé páteční noci bývají i na mé poměry až moc bizardní.

Nové články emailem

Nechte si posílat naše články rovnou k vám do schránky.

Nebojte, nespamujeme a z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

16 komentářů

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *