(FF) Věk po třicítce má spoustu nevýhod a jednu zásadní výhodu – zkušenosti. Po bujarém vánočním večírku se už neprobouzíme se jmelím ve vlasech a velice matným tušením, že jsme se s někým za sloupem líbaly. Není však na škodu si pár pravidel připomenout. Pro ty rozvernější proto, aby to líp ukočírovaly a nevlekly s sebou citové důsledky ještě rok poté, pro ty hodné proto, aby ta vánoční pravidla konečně porušily. Vždyť jsou Vánoce a na to se dá svést hodně věcí! Poučena zkušenostmi z loňského roku jsem se letos už neobjednávala k neznámé kadeřnici, ale spolehla se na vlastní (ne)um s fénem. Zběsilé pátraní po dokonalých šatech jsem také vzdala předem, protože mou hlavní devízou…
-
-
Znamení dobrého a špatného vztahu
10 znamení, že váš vztah není zas až tak dojebaný (FF)1. Ten vztah vám sílu dodává, ne ubírá. Máte pocit bezpečí a život je lehčí. Netvrdím, že jednodušší a bez problémů, ale lehčí, v jisté rovině. Člověk není na všechno sám. Čert vem svobodu i se všemi jejími možnostmi. 2. Jste tým. Můžete se i pohádat do krve, protože víte, že to není konečná. Že se nakonec dohodnete. Že tady pro sebe jste. Fňuk. 3. Máte svůj jazyk. Málem jsem napsala „tajný jazyk lásky“, ale mám pocit, že tenhle rok ze mě toho růžového marastu, už proudilo tolik, až z toho moje cynické Já blinkalo v rohu… Prostě jsou věty, slova…
-
Co jsem se naučila v listopadu
(FF) Všechno se jednou provalí. To, že máte blog, to, že chodíte na divná rande s ještě divnějšími muži i to, že jste předstírala, že něčemu rozumíte a přitom o tom víte asi tolik jako o českém varhanictví nebo Bunsenově kahanu. Když je nejhůř, pomůže Hříšňák, vaření, rtěnka a krásné oblečení. I ve chvíli, kdy všechno ostatní selže a zamotá se. Slova jsou jen slova a činy jsou činy. Člověk by měl sčítat požehnání, ne problémy. Žij ze své představivosti, ne ze své historie. Při podzimních depresích pomáhá světlo. Světlo z ledničky. Odpustit druhým je těžké. Odpustit chyby a špatné rozhodnutí sám sobě je ještě těžší. A úplně nejtěžší je…
-
Fatalka v aquaparku
(FF) Nechodím do aquaparků. Nemám ráda hromadné akce (proč mi to asociuje masové hroby?), nechci vidět ničí přirození (nemám ráda tohle slovo) a z hromadných sprch mám trauma od té doby, co mě jedna taková hajzlbabka (teda spíš sprchobabka) s razancí příslušnice SS před mnoha a mnoha lety donutila vysvléct se dohana a umýt se mýdlem, zatímco na mě dohlížela. Její latentní lesbické sklony mi došly až mnohem později. Latentní lesbické sklony mojí kamarádky o pár let dál mi došly mnohem rychleji v aquaparku, kam mě vzala, pod sprchou se dost dlouho dívala na moje prsa, říkala, jak jsou pěkná (její dychtivá slova „malá, ale pevná“ mě ještě dnes někdy…
-
Šťastná jedenáctka
(FF+Boh) Tak nás bloggerské letadlo taky zasáhlo. Nanominovala nás Vanilka, které tímto děkujeme, nicméně nepokrytě přiznáváme, že kdyby nečekala Malé Motýly, byly bychom ji poslaly do… háje. Chvili nám trvalo, než jsme se z těch všech úkolů vzpamatovaly. Následně jsme je vypracovaly a nakonec vlastně i byly rády, že jsme se zapojily. Zvlášť vymýšlení otázek bylo velmi veselé. Hystericky jsem odpovídala na každou otázku, kterou Fatalka vymyslela, což mi pokaždé zatrhla se slovy: „To není o tobě, soustřeď se!“ Naopak já jsem ji neustále musela vyvádět ze zaklatého kruhu psychotických otázek ve stylu: „Modrá nebo červená? Salát nebo stejk? Kočka nebo pes? Chanel nebo Dior?“ Nakonec nám jedna psychotická otázka…
-
Kam zmizela ženskost?
(FF) Ráno jsem jela do práce autobusem (jindy jezdím pochopitelně firemním rolls-roycem, ale dala jsem řidiči volno) a při pohledu na všechny ty sportovní bundy, džíny a kecky mě nenapadlo, jak je to hnusný, ale spíš: „Kde a kdy se v nás ztratila ženskost?“. Sama jsem se příšerně potila v kabátě a kozačkách, takže jsem nebyla nejstylovější člověk v MHD (echm, co si to nalháváme, stejně jsem byla). Ale kdy jsme my ženy, začaly chtít přestat vypadat jako ženy a jsme tak strašně unisex? Vypadal by takhle i ranní autobus v Paříži? Kam se ztratilo to, že když jdu mezi lidi, tak se učešu, namaluju a hezky obléknu? Proč chceme…