(Boh) Lístky na Wanted – ano, ta show v Lucerně s Peckovou – jsem dostala k Vánocům od mé matky, čtyři měsíce před premiérou. Od malinka s MammaBoh chodím do divadla, na komentované výstavy do galerií a na Pražské jaro, jen teď je to tak nějak svobodnější, než když jsem byla malá. Jednak už u toho nemusím nosit ty kousavé bílé punčocháče a černé lakovky z NDR, které mě na konci divadelní sezóny vždycky tlačily, a taky si u baru můžu dát šampus a chlebíček, což je naše nová tradice. (Od mé plnoletosti, samozřejmě. Takže jen pár let…) Tohle kombo (chlebíček a šampus) si dáváme dvakrát. Před představením a o…
-
-
4 MÝTY O SINGLE TŘICÍTKÁCH
(Boh) Nikdy by mě nenapadlo, že má fertilita, způsob mého života, mé úspěchy a pády, někdy přijdou na přetřes. Veřejně. Necitlivě a nechtěně. Ale stalo se to. A tenhle přetřes trval několik dlouhých dní, kdy se v médiích a na sociálních sítích k tématu plození svobodných žen vyjadřoval kde-jaký „odborník“. Myslím, že promluvím za většinu svobodných žen po třicítce, když řeknu, že jsme po takové pozornosti, jaké se nám díky návrhu o možnosti podstoupit umělé oplodnění bez partnera, netoužily. Poslední, po čem svobodná třicátnice touží jsou rozhovory o dětech, plodnosti, analýzách toho, kde dělají ženy ve vztazích chybu a radách, které jsou možná dobře míněné, ale ve své podstatě zcela…
-
NIKDO TAM NECHTĚL JET
(Boh) Bylo to daleko. Byla to SVL (sociálně vyloučená lokalita). Byl to Moravskoslezský kraj. Byla zima, náledí, a když se rozdělovaly trasy, tak tam prostě nikdo nechtěl jet. A tak tam poslali mě. Pražačku. Třetí generaci Vltavou křtěnou. A já jela. Do Osoblažska, Frýdku-Místku a Bohumína. A bylo to to nejlepší, co jsem pro sebe mohla udělat. Nejsou to Teplice, Ústí, Kadaň, ani Varnsdorf. Je to BANIKPIČO.
-
What´s in my purse – ALE OPRAVDU!
(Boh) Drazí čtenáři, zde je soubor všeho, co bylo v mé kabelce. Tedy vlastně batůžku. Kabelka ženy je velké mystérium, stejně jako její logika. Má babička mě učila, že boty, klobouk a rukavice se nepůjčují a do kabelky se nikdy nikomu neleze. I kdyby vás o to požádal. Jsou tam totiž osobní věci. A to hodně osobní. Pokud tento příspěvek čtou muži, jejichž žena je stejně vytížená a aktivní jako já, tak bych vám ráda řekla, že jste právě dostali odpověď na otázku: „Proboha co v tý kabelce máš?“ S ohledem na velký stupeň intimity tohoto odhalení bych byla ráda, kdybyste si odpustili jakékoliv negativní komentáře a naopak ocenili autentičnost…
-
JAK JSME ŠLY S BLOGERKAMA NA KAFE
(Boh) Občas něco domluvím a pak třeba i na to zapomenu. („Občas? Vážně?! Vážně?!?!?“, ječí při čtení Fatalka, ale toho si nevšímejte. Je to introvert, takže její jekot se projevuje jen běsným pohledem očí, který většina mužů mylně považuje za zájem. Ale zpět k tomu kávovému setkání). Takže jsme vyrazily na kafe. Vlastně na takovou tu prezentaci, kdy vám představí produkt zábavnou formou a vy pak o tom napíšete, protože stejně nemáte o čem jiném psát. (Kromě spodního prádla, rozboru mužů na seznamkách, narozenin svého psa a nových knihách, které si koupíte, ale nikdy nepřečtete.) A tak jsem tedy něco domluvila. Pravda je taková, že od té chvíle, co jsem…
-
SALVY SMÍCHU #salvysmíchu
(Boh) Budeme si lhát? No, budeme. A jediné, co nás Dvě Třicítky prozradí jsou salvy smíchu, které po bílé lži následují… #salvysmíchu A to je tak v kostce, o čem vlastně salvy smíchu jsou. Upřímně, dost často mám pocit, že vybuchnu takhle v práci nebo na jednáních, když vidím, jak tam všichni plácáme a vytváříme oblaka bílých lží. Překvapivě se zatím nestalo, že by se někdo z přítomných „důležitých“ lidí sám sobě zasmál, a protože já zas takový Robin Hood nejsem, děkuji Vesmíru za Fatalku, se kterou máme stejný smysl pro humor a podobný přístup k řešení situací.Přeci jen, když už někoho znáte, je to trochu jistota. Sice se vám to…
