(Boh) Bylo to daleko. Byla to SVL (sociálně vyloučená lokalita). Byl to Moravskoslezský kraj. Byla zima, náledí, a když se rozdělovaly trasy, tak tam prostě nikdo nechtěl jet. A tak tam poslali mě. Pražačku. Třetí generaci Vltavou křtěnou. A já jela. Do Osoblažska, Frýdku-Místku a Bohumína. A bylo to to nejlepší, co jsem pro sebe mohla udělat. Nejsou to Teplice, Ústí, Kadaň, ani Varnsdorf. Je to BANIKPIČO.
-
-
What´s in my purse – ALE OPRAVDU!
(Boh) Drazí čtenáři, zde je soubor všeho, co bylo v mé kabelce. Tedy vlastně batůžku. Kabelka ženy je velké mystérium, stejně jako její logika. Má babička mě učila, že boty, klobouk a rukavice se nepůjčují a do kabelky se nikdy nikomu neleze. I kdyby vás o to požádal. Jsou tam totiž osobní věci. A to hodně osobní. Pokud tento příspěvek čtou muži, jejichž žena je stejně vytížená a aktivní jako já, tak bych vám ráda řekla, že jste právě dostali odpověď na otázku: „Proboha co v tý kabelce máš?“ S ohledem na velký stupeň intimity tohoto odhalení bych byla ráda, kdybyste si odpustili jakékoliv negativní komentáře a naopak ocenili autentičnost…
-
JAK JSME ŠLY S BLOGERKAMA NA KAFE
(Boh) Občas něco domluvím a pak třeba i na to zapomenu. („Občas? Vážně?! Vážně?!?!?“, ječí při čtení Fatalka, ale toho si nevšímejte. Je to introvert, takže její jekot se projevuje jen běsným pohledem očí, který většina mužů mylně považuje za zájem. Ale zpět k tomu kávovému setkání). Takže jsme vyrazily na kafe. Vlastně na takovou tu prezentaci, kdy vám představí produkt zábavnou formou a vy pak o tom napíšete, protože stejně nemáte o čem jiném psát. (Kromě spodního prádla, rozboru mužů na seznamkách, narozenin svého psa a nových knihách, které si koupíte, ale nikdy nepřečtete.) A tak jsem tedy něco domluvila. Pravda je taková, že od té chvíle, co jsem…
-
SALVY SMÍCHU #salvysmíchu
(Boh) Budeme si lhát? No, budeme. A jediné, co nás Dvě Třicítky prozradí jsou salvy smíchu, které po bílé lži následují… #salvysmíchu A to je tak v kostce, o čem vlastně salvy smíchu jsou. Upřímně, dost často mám pocit, že vybuchnu takhle v práci nebo na jednáních, když vidím, jak tam všichni plácáme a vytváříme oblaka bílých lží. Překvapivě se zatím nestalo, že by se někdo z přítomných „důležitých“ lidí sám sobě zasmál, a protože já zas takový Robin Hood nejsem, děkuji Vesmíru za Fatalku, se kterou máme stejný smysl pro humor a podobný přístup k řešení situací.Přeci jen, když už někoho znáte, je to trochu jistota. Sice se vám to…
-
DVĚ TŘICÍTKY TOČÍ VIDEA
(Boh) Je to neuvěřitelné, ale je to tak. Na svá stará kolena jsme se rozhodly pokořit technologie a kromě blogu, kam píše asi už jen Fatalka, jsme začaly točit videjka. (Tak se tomu prý říká, ale já bych to spíš nazvala průšvih s obrazovou přílohou.) Ve své podstatě, pokud se tu zmiňuji o pokoření technologií, tak bych ráda uvedla, že nemáme ani světla ani mikrofon a kromě toho jsme ještě trapné, nepřipravené, neumíme si napsat scénář, občas nezmáčkneme správné tlačítko a stříhání je jedna velká neznámá. Přesto jsme se rozhodly to nevzdat. A proč? Protože se nikdy nevzdáváme, a taky proto, že věříme, že když chceme něco, co jsme nikdy neměly,…
-
DÍTĚ BRIDGET JONES
(Boh) „Jdeme s Miluškou na Bridget, nechceš jít taky?“ zavolala má matka v pátek, v půl druhé odpoledne. A jelikož jsem měla dost ohavný den v práci, což se nestává sice tak často, na druhou stranu poslední dobou mi slunce v kanceláři moc nesvítí, a Fatalka se na shlédnutí Bridget Jones dohodla s jinou kamarádkou (my dvě jsme přeci jen kolegyně, že…), tak jsem na to pozvání kývla a vyrazila na Bridget. Znáte ten pocit, kdy je vám tak těžko a smutno, že jediné co chcete je vidět svou babičku, která tu už bohužel není, nebo alespoň kamarádku, které nic nemusíte říkat, jen si vedle ní lehnout na zem a…
