(Boh) Dost často mi pravé významy nějakého běžně užívaného označení dojdou až ve chvíli, kdy si ono označení prožiju. Co to znamená být svobodný, rozvedený nebo ženatý jsem nikdy neřešila. Brala jsem to jako organizační status. Kolonku kam mě stát potřebuje zařadit – pro případnou statistiku, daně nebo demografickou křivku.
Já spadám do kolonky svobodná. Ale měla jsem tu čest potkat a sdílet čas s někým, kdo byl rozvedený a taky s někým, kdo byl v té poslední kolonce.(Ups…) Je velmi zvláštní, že jakmile se stanete ženatým či případně rozvedeným, nikdy už svobodný nebudete. Tahle kolonka vám prostě už navždy zůstane zapovězena, státem i osudem. Vždycky tu totiž bude něco, co vás bude svazovat, porozvodový kostilivec, který na vás vypadne v tu nejnevhodnější chvíli nebo připomínka neuskutečněných snů, které jsme vyměnili za něco jiného (v té době logicky a samozřejmě důležitějšího). Stanete se někým s minulostí. Další pojem, který jsem znala a ani o něm nikdy nepřemýšlela…
Svobodní lidé takový typ minulost nemají. Alespoň ne tak hmatatelný. Jsem sice tolerance na druhou a nikdy mi nepřišlo důležité, kdo jakou kolonku má, ale musím se přiznat, že jsem vděčná, za tu svou. Teprve teď vidím, jaké to je rozhodovat se sama za sebe, neohlížet se na závazky z minulosti a užívat si jen přítomnost. Jsem velmi přecitlivelá na (sebe)omezování a svobodu, takže dokonce nemám ani hypotéku. Nedělám dluhy a jsem schopná si zaplatit sama všechny účty. Upřímně, nesnesla bych ten pocit ekonomického řetězu, co mě připoutává k nemovitosti a mé práci, kterou nemůžu opustit, protože jsem dovolila, aby banka řídila můj život. Upřímně, hypotéka je pro mě snad ještě děsivější než svatba nebo manželství. Stále romanticky věřím, že se manželství občas může povést a když Bůh dá, je tu naděje na život v jedné hezké, láskyplné a sdílející kolonce, kterou nakonec (díky mé slabosti pro starší muže) zřejmě vystřídá další možná sociální kolonka a to „ovdovělá“.
Nicméně do té doby, než potkám někoho, kdo mě přesvědčí o pohodlí a bezpečí stavu „vdaná“, hodlám si svou svobodomyslnou kolonku užívat na plno. „Teprve teď vím, co to opravdu znamená!“ řekla, roztáhla křídla a radostně se proletěla po obloze.
12 komentářů
Týna
Jo, a ti rozvedení mají nejen status v občance, ale nadosmrti povinnosti ke své předchozí rodině….. o čemž člověk v zamilovanosti také moc nepřemýšlí.
Výlety a procházky
Jsme spolu 41 let. Teď, kdy jsme doma a dcery zrovna vylétly z hnízda, se musíme vypořádat trochu s ponorkou.. Ale v tomhle jsem optimista :)
Martina
Ja som so svojim partnerom 17 rokov a nie som vydatá. Povedal, že si ma zoberie, kedy budem chcieť, a to mi stačí. Potrebujem pocit slobody…(až neuveriteľne :-))
mydve
Ovšem to je geniální! Mohu okopírovat? Přesně tohle jsem hledala. Teď už jen někoho, kdo bude mít stejný názor a přístup k věci. Přeju vám hodně spokojenosti! (Boh)
Martina
jasné :-)
Tereza
Tak s těmi statusy máš pravdu. Moje babička si musela taky vyměnit po smrti dědy občanku, aby jí to změnili na „vdova“… Já jsem o tomhle ale nikdy nepřemýšlela, protože si připadám svobodná, i když mám v občance vdaná. S tím rozvedením je to už něco jiného…
Spíš mě na tom štve ta ztráta identity, se kterou jsem se nesmířila ani po třech letech. Člověk se 29 let nějak jmenuje a stačí hodina a najednou se jmenuje jinak (v tomto směru jsem měla velice netolerantního partnera – svoje jméno jsem si nechat nemohla a obě taky ne. Je fakt, že je mám dost dlouhé, ale doteď mě to mrzí). Navíc v těch nových debilníchminiobčankách už není jméno za svobodna, takže se moje původní a rodná identita ztratí úplně!
Výlety a procházky
Jedna šedesátka ve městě souhlasí a potvrzuje :o)
annapos
Druhá, o něco víc, nesouhlasí. Je v tom to ale, sdílet, pokud se to povede je velice krásné, na jak dlouho, to je otázka na dlouhou debatu o dnešních vztazích, jistě, zodpovídat jen sám za sebe je pohodlné ale později i smutné.
Výlety a procházky
joj, mě nadchla tato pasáž, tak jsem spontánně reagovala:
„Nedělám dluhy a jsem schopná si zaplatit sama všechny účty. Upřímně, nesnesla bych ten pocit ekonomického řetězu, co mě připoutává k nemovitosti a mé práci, kterou nemůžu opustit, protože jsem dovolila, aby banka řídila můj život. Upřímně, hypotéka je pro mě snad ještě děsivější než svatba nebo manželství. Stále romanticky věřím, že se manželství občas může povést a když Bůh dá, je tu naděje na život v jedné hezké, láskyplné a sdílející kolonce, „
annapos
Ano ta poslední věta má optimismus? Ale děvčata, třicítky, ten věk, a výběr se úží ??? Sňatky z rozumu, za moc nestojí….
mydve
Já ale opravdu romanticky věřím, že pokud se budu vdávat, bude to jen jednou a bude to hezké, budeme sdílet, milovat se a chovat jeden k druhému slušně. Bez optimismu a jisté naivity by to napsat nešlo! :-) (Boh)
annapos
Vše má svůj čas, sny se neplní jen o vánocích, někdy i ve skutečnosti a potom i stojí za to počkat.