(FF) S novým vztahem je to jako s novým bydlením. Všechno se změní. Svět se změní. Všechno se zdá být radostné a perfektní a máte pocit, že to tak už bude napořád. Že to nejde jinak. Vstáváte s úsměvem a těšíte se na nový den. Objevujete a radujete se. Mno. A pak přijde první měsíc. A druhý. Týdny ubíhají a plíživě jako já do kanceláře v půl jedenácté dopoledne se do snového světa vkládají první mrzutosti. Tu prosakující hadice u pračky, támhle lehce vrzající postel a padající nástěnka. Tu prosakující zvěsti, že nejste jediná žena v jeho náruči, támhle lehce vrzající historka o tom, jak byl venku s kámoši…
-
-
Ve dvaceti a ve třiceti…aneb 20 vs. 30
(Boh) Nedávno jsem zažila pocit vyrovnanosti. Onen zlom kdy se člověk tak zvláštně zklidní a kdy je najednou schopen některé věci rozumně vyřešit a jiné naopak neřeší vůbec. Poslední dobou mi dochází, jaký je to velký rozdíl mezi dvacetiletým já a současným stavem, naoko věčně tápající třicátnice. Najednou se v mém životě objevily priority, o kterých jsem slyšela jen z doslechu a nad kterými jsem ohrnovala nos. Když je vám dvacet, tak toužíte po někom, jako je James Dean, po klukovi, co je nezávislý a co si dělá co chce. Ale když je vám třicet, sníte o někom, kdo bude dělat to, co chcete vy. Prostě máte těch nafoukaných nespolehlivých…
-
Jak jsem (zase) začala běhat
(FF) Nevypadám dobře ve sportovním oblečení. Zatímco jiné ženy vypadají nenamalované skvěle, pohybují se jak laně a culík hebkých vlasů se jim rytmicky pohybuje po zádech, já zrudnu po pěti minutách fyzické aktivity, gumička z vlasů mi upadne a většinou se obleču tak, že je mi zima. Ale protože jaro a léto je neúprosné, třicítka na mě začíná být znát a jen s jógou už si nevystačím, rozhodla jsem se odvážně začít zase běhat.
-
Mladé slečny a drahá auta
(Boh) Když jsem byla mladší, cestou na chatu jsem se vždycky podivovala nad tím, jak se to tak stane, že mladá slečna jezdí v drahém autě. (Většinou se jednalo o vytuněnou blondýnu v něčem, co stálo víc jak milion.) Vzhledem k tomu, že jsem byla zvídavé děvče a tušila kulišárnu, položila jsem tuhle otázku v autě, kde před odpovědí nebylo úniku. Zpětně si vybavuju, že v rámci mé výchovy ve stylu „hodně se uč, ať to někam dotáhneš“, táhly ženy za stejný provaz, zatímco otec jim to dost kazil. Babička řekla, že ho nejspíš dostala od rodičů k osmnáctinám nebo za dobré vysvědčení. Což ovšem vyděsilo mojí matku, jelikož jsem vždycky měla samé jedničky a osmnácté…
-
Agatha Ruiz de la Prada
(FF) Dneska jsem byla na setkání se španělskou návrhářkou Agathou Ruiz de la Prada . Navrhuje krásné, veselé, barevné oblečení, věci do domácnosti i třeba bezpečnostní dveře, srší španělským temperamentem a nadšeně vypráví o své práci, protože dělá tu nejzábavnější práci na světě. Všechny nás, v elegantním prostředí Dea Orh Gallery , přesvědčovala, ať alespoň na chvíli odložíme černou, šedou a béžovou a pustíme si do života barvy. Rozhlédla jsem se po ostatních novinářích a opravdu, všichni do jednoho jsme byli pošedlí nejen na oblečení, zatímco Agatha mezi námi zářila v modrém tričku s červenými puntíky, oranžové vílí sukni a neonově zelených punčochách. V té souvislosti mě znovu rozčílilo, že Bohyni její…
-
Co jsem se naučila v dubnu?
(FF) V dubnu všude po Praze kvetou magnolie. Krásně se na ně dívá, krásně se pod nimi odpočívá a nejlepší je jít na ně do Vojanových sadů a pak na Kampu. Nepřijímat pozvání na večeři po sklence vína. Hlavně ne od sousedů v ulici. Každodenní cesta domů se pak mění v zákopovou válku, kdy nejsem schopna pánovi vysvětlit, že na večeři nepřijdu ani zítra, ani jindy. Nikdy. Třeba na to zapomene… Když budu říkat věci hned, zabráním chaosu. S tím souvisí, že už si všechno musím psát do diáře, protože jinak to zapomenu a diář si pořídit větší, protože je všeho nějak víc. Plánů, aktivit, přátel, emocí i cílů. Naučila…
