(FF) I po více než dvaceti letech od revoluce koukám v cizině s otevřenou pusou a po návratu mám problém si zvyknout na českou realitu. A mentalitu. Je to klišé, ale je to tak. V Belgii bylo všechno rozkvetlé, krásné, čisté a upravené. Včetně lidí. Všichni, staří, mladí, tlustí, tencí tam sportují kolem jezer a ve volném čase jedí vafle a pralinky a posedávají na zahrádkách. Ulicemi jezdí na vinatge kolech, i starší lidé nosí pastelové barvy a kvalitní kabelky. Skoro všichni chovají psy a mají čistá auta. „Nedohnali jsme je a ani jen tak nedoženem. Oni se totiž nezastavili,“ říká Tatínek. Hlavní je, že se tam žije příjemně.…
-
-
Gotye – Somebody I Used To Know
(Boh) Jedna malá víkendovka. Tuhle písničku už týden pařím na smyčce a nemůžu přestat. Moc mě baví. Slyšela jsem ji poprvé v neděli, když jsem byla na kurzu indické masáže hlavy a celý týden mě doprovází. Líbí se mi na ní všechno. Ta tesknost, trpkost konce vztahu, úleva, že už je to nepovedené za námi, odvaha se ohlédnout a jistá volnost a svoboda s kterou si řekneme, jak to všechno vlastně bylo, i když jsme pořád zranění a naštvaní… No a video je absolutně super! Nestává se tak často, aby hudba ladila s obrázky. Přeji krásný víkend…pam pa pam pa dá! [youtube=http://www.youtube.com/watch?v=8UVNT4wvIGY]
-
Vše se děje tak jak má
(Boh) Říkám to neustále: „Bůh má smysl pro humor.“ Když něco nechci, něčeho se bojím, tak přesně to mi Vesmír sešle. Ale není to žádný drasťák. Podle jedné poučky na nás nakládá jen tolik, kolik uneseme. V patových situacích si to opakuji a rozhořčeně křičím k nebesům: „Ok. Pochopila jsem to! Mám se něco naučit. No, tak já to teda udělám! (A unesu).“ Já i Fatalka jsme velmi svobodomyslné osoby, které neuroticky lpí na své volnosti a možnosti kdykoliv utéct. Neustále s sebou vláčíme zadní vrátka, pro případ, že bychom je chtěly využít. Co na tom, že jsou těžká a neforemná, ve vztazích nám překážejí a většinou nás brzdí v tom, co opravdu…
-
Proklaté + 1
(FF) Poslední dobou mám zajímavý koníček. Chodím na všechny akce, na které jsem pozvaná. Statečně ignoruju, že na většině bych měla být s doprovodem, a protože doprovod nemám, na ty akce chodím to své „+1“ hledat. Protože někde sakra být musí! Takže jako blázen lítám po Praze a okolí, jezdím po parnících, cpu se chřestem na slavnostech, piju šampaňské na vernisážích, vyhrávám v tombolách pamětní mince, ochutnávám pivní speciály v luxusních hotelech, divím se pojetí „esoterie“ a cupitám po Náplavce. Když je nejhůř, přemluvím Bohyni a těchto tristních akcí se povinně účastní se mnou. Chudák. Výhodou je, že když jsem sama, tak na svých „+1 akcích“ potkám spoustu zajímavých lidí. Paní,…
-
Na špici
(Boh) Chodila jsem na věhlasné prestižní soukromé gymnázium. Bylo to tam fajn, ale nebyla jsem tam spokojená. Pořád mi něco chybělo. Hlavně čas na koníčky, na pohodu. Svůj klid jsem nalezla mezi obyčejnými spolužáky na obyčejném gymnáziu. Nemělo prestiž ani věhlas, ale díky rutině a poctivému rakouskouherskému způsobu výuky jsem se dostala na práva. Na vyhlášenou Univerzitu Karlovu v Praze. Kde jsem byla úspěšná (pokud nepočítám státnici z ústavního práva), ale kde jsem rozhodně nebyla klidná a spokojená. Šanci nejen dostudovat, ale také získat několik stipendií a grantů, potkat skvělé kamarády a něco se opravdu naučit jsem dostala až na nechvalně známé plzeňské právnické fakultě. Osobně je mi jedno, co si kdo říká,…
-
Vyzkoušely jsme – focení
(Boh) Nejsem modelka a ani tak nevypadám. Nikdy jsem se nenechala fotit a netrávím čas před zrcadlem. Takže je logické, že stejně jako když slyším svůj hlas a jsem překvapená, že takhle zním, i po shlédnuté svých fotografií na sebe nevěřícně koukám a říkám si, jestli takhle opravdu vypadám. Jsem záhadně fotogenická a na každé fotce vypadám jinak. Kdybych se snažila, možná by mi to i slušelo. Ale já s focením nemám zkušenosti. Nevím, jestli vypadám lépe z profilu nebo z „ánfasu“, neumím předstírat chůzi nebo rozhovor, protože se většinou směju, hýbu, mávám rukama a celkově jsem v pohybu. Ku radosti fotografa. Když mi to na fotkách sluší, jde o…
