(FF) Papírů si většinou nevšímám. Úřední dopisy za mě musí rozlepovat Bohyně. A pak i řešit. Když mi dá někdo k vyřízení nějaký papír (povinné ručení, zápis do katastru apod.), buď ho přilepím na nástěnku v bytě, kde mám jistotu, že ho za týden přes nános fotek a obrázků a citátů neuvidím, nebo strčím do pruhované krabice, kterou fakt jednou proberu. Vím, že je to nedospělé a musím s tím něco udělat. Jednou. S tímhle přístupem není divu, že mi naprosto uniklo oznámení dole v domě, že týden nepoteče voda. Samozřejmě, že jsem to zjistila ráno předtím, než jsem měla důležitou pracovní schůzku, na které jsem potřebovala vypadat perfektně. Netušila…
-
-
Rady pro muže
(FF) Po pár schůzkách s muži ze seznamky se reportérka Fatalka hlásí se svou troškou do mlýna pro muže: Jasně, absolvujeme spousty schůzek. Někdy i desítky schůzek, než to vyjde. Muži i ženy. Ale je dobré dát najevo, že vám na tom záleží. Prostě jít na první rande na hezké místo nebo fakt dobrou večeři. Nemusí to být superdrahé, musí to být hezké. Je dost možné, že na jedno z těch prvních rande opravdu přijde matka Vašich dětí. A chcete snad vzpomínat na to, jak jste si dali párek v rohlíku u nádraží? Nekritizujte její práci nebo koníčky. Jasně, můžete říct svůj názor nebo připomínky. Pokud je moudrá, zamyslí…
-
Čeří se čeří hladiny
(Boh) Někdy nevím Kudy kam a tak se zastavím a občas to moje zastavení trvá déle, než bych si přála. Paulo Coelho v knize Aleph píše o bambusu. Ten se na svůj růst připravuje pět let, kdy se z pohledu „těch venku“ nic neděje. Ale bambus sílí, dumá, rozmýšlí svůj růst, získává si potřebné informace, fláká se a hodnotí, aby pak všechny překvapil svým rychlým růstem o několik centimetrů denně. Bambus je pevný, a přesto pružný. Číňané praví, že žena je jako bambus. Krásná jako květina a silná jako strom. Jsem bambus, který se na svůj růst připravoval skoro sedm let. Sedm hubených let, ale teď mě už nic nezastaví. Za dva…
-
Konkurz na manžela
(FF) Tak jsem to udělala. Dala jsem si inzerát na net. Seznamovací inzerát. Na jednu seznamku neplacenou a jednu placenou. Když už, tak už. Ano, vždycky jsem si říkala, že pokud se neseznámím osudově, náhodou, nemá to cenu, a že internet je plný neatraktivních úchylů, kterým jde jen o jedno. A moje modré oči to nejsou. Vybrala jsem nejhezčí fotky a začínám si připadat jako hlavní cenu v tombole. Jako vycpanej kanec. Napsala jsem pravdu. Že hledám muže věrného, svobodného a něžného. Prostě opravdového. Po svém posledním vztahu nemám na nic jiného energii, čas ani náladu. A světe, div se! Svět je plný věrných, něžných a svobodných chlapů. Nebo to…
-
Co se na lodi naučíš
(Boh) Nikdy jsem neplula déle než den a teď mám za sebou týdenní plavbu kolem Chorvatského pobřeží a s odstupem času můžu říct, že to stálo za to. Zvládla jsem to! Naučla jsem se mnohému a viděla a poznala nepoznané, takže velká spokojenost. Osobně jsem byla nadšená z kapitána, přestože odřel při výjezdu z mariny loď o muringové lano, trochu jsme přechlastali motor v člunu, ukázali říční/mořské chorvatské policii zač je toho loket a v závěru dovolené najeli (překvapivě uprostřed moře) na mělčinu a totálně orvali loď. I tak jsem si kapitána vážila a jiného bych nechtěla. Věřte nebo ne. Bylo hezké počasí a tu něco-shellovou bundu jsem neužila, ale ani ty…
-
Co jsem se naučila v červnu
(FF) Velice stručně: Naučila jsem se, že i když se dva lidé opravdu milují, nemusí spolu být a někdy spolu ani nejsou. Život není hollywoodský film (pro zasvěcené „barevná kravina“). Znám ve svém okolí dva případy. Dobře, se mnou tři. Prostě to tak je a my zatím nevíme proč. Jediné, co můžeme dělat, je to přijmout a doufat. Že to má smysl. Že je všechno tak, jak má být. Když se budu koupat, pak dlouho zevlovat v mokrých plavkách a pak budu do noci venku, nastydnu. Ať je mi 16 nebo 31. Mládí zas tolik nehřeje. (To mluvím o těch 16). Můžu být na Boha (vesmír, nekonečno, jakkoliv to chceme…