(Boh) Miluju muže. Mám na nich ráda úplně všechno a upřímně je považuji za mnohem jednodušší a křehčí stvoření než jsme my, ženy. Díky Deidovi jim začínám i pomalu rozumět. A rozeznávat. Deida u nás doma jede. Znáte to, někdo jde do postele s dědou a my s Deidou. (Ok, trochu umaštěný fór, ale vždycky mě pobaví.) Bohužel já na rozdíl od Fatalky čtu jednu knihu měsíc. Ona to zvládne za víkend, takže Deidu už má přečteného celého. Asi o všem moc přemýšlím a po každém moudru ztrácím vědomí – z toho uvědomění – a tak nějak to celé moc řeším. Dlouhé vedení či co. Díky Deidovi jsem přišla na…
-
-
Vyzkoušely jsme #Scotland
(Boh) Chtěla jsem se zamilovat a stalo se. Ne do muže, ale do země. Do které jsem vyrazila s Drahým a jeho obchodními partnery. Ano, s tím bývalým Drahým… Rány se zahojily, takže teď mě jen přivést k životu. A myslím, že se mi to za těch pět ní ve Skotsku podařilo. Už zase věřím nejen na jednorožce, ale taky na jezerní příšery a skřítky. A taky na velkou lásku, která vás může potkat. Skotsko je totiž opravdu drsná země a pokud jste viděli Statečné srdce s Melem Gibsonem, nejste až tak daleko od současného stavu. Příroda zůstala, muži se trochu přioblékli – hlavně do Longsdale a Everlastu, což nemusím,…
-
Co jsem se naučila… v září
(FF) Je úplně normální spát ve třiceti s plyšovým zvířátkem. Určitě ano. Lepší než s lahví, nebo platíčkem rohypnolu, že jo? „Štěstí vyžaduje úsilí. Trápení je pohodlné.“ Píše Gretchen Rubin ve svém Projektu štěstí. Aneb jak být šťastná i bez dramatického proklamování své duchovní krize, neméně dramatického odjezdu za meditací a hledání sama sebe do Indie a dalších tisíckrát provařených klišé. Nic proti. Jen méně je někdy více. Jediné, co nám zůstane, je náš příběh. A fotky na zdi. Ti, kdo viděli poslední díl Six feet under, rozumí až do morku kostí. A kdo u toho neplakal, není člověkem. Poučení: Rekonstrukce bytu může trvat i dva a více měsíců, přestože…
-
Nákupy v Miláně – volume 2 – památky
(Boh) „Mohla bys prosím dopsat článek o Miláně? Za dest dní tam jedu s holkama! Mám pro tebe diář P. Coelho – jako motivaci. Zuzka“ A tak Bohyně zatřepotala křídly a napsala něco o Miláně, opět po termínu. První článek o tom na co se připravit a co očekávat, když jedete do Milána měl jistě úspěch. A tak tedy s vidinou diáře na rok 2014 pokračuji. Tentokrát na téma památky. Osobně vřele doporučuju Duomo. Hlavní chrám na náměstí. Stavěli ho dlouho a dlouho, prakticky od 14 století snad až do teď. Proto je tak obrovský a dokonalý. Pořád ho čistí, ale myslím, že nikdy nevyčistí. Tohel je never ending story.…
-
Rady pro singly
(Boh+FF) Zde je sbírka těch nejlepších hlášek, které jsme v souvislosti s naším svobodným stavem slyšely: (Boh) „Každý zboží si najde svýho kupce. Jen to někdy dlouho trvá!“ Vážně otče? Vážně chceš další dva roky platit za mou terapii? Já myslím, že ne. „V tvém věku jsem už měla devítiletou Bohyňku.“ Ano mami, a to bylo asi tak všechno. „Mně by nevadilo, kdybys byla lesba.“ No, mně taky ne, ale tak nějak mě muži přitahují o 100% víc. „Nepřemýšlíš někdy o vdavkách?“ Někdy jo. A taky někdy přemýšlím o tom, že někoho kopnu do hlavy, ale to asi nechceš slyšet. „A co Vladimír?“ „Babi, s Vladimírem jsem chodila v sedmnácti!“ Vlastně…
-
Jak rozchodit rozchod
(Boh) Milujeme pravidla a rady a tak nějak jsem si říkala, že až to všechno přebolí a pomine, že taky vytvořím svoje porozchodové desatero. Ale nějak ne a ne najít deset bodů, co by mi pomáhalo. Možná je to tím, že jsem neměla strategii. Chuť cokoliv analyzovat a řešit. Někdy si nechceme opakovat co se stalo a zjišťovat proč, někdy si jen přejeme, aby se rány zahojily a my mohli jít dál. Ať už se stalo cokoliv. Netřeba se poučit a tak si pamatovat. Ne ne. Hlavně jít dál. A to jsem zřejmě udělala. Zabalila kufry a šla dál. Každý den jdu dál a dál, nevzpomínám, neanalyzuju, nesnažím se pochopit…
