(Boh) Miluju muže. Mám na nich ráda úplně všechno a upřímně je považuji za mnohem jednodušší a křehčí stvoření než jsme my, ženy. Díky Deidovi jim začínám i pomalu rozumět. A rozeznávat. Deida u nás doma jede. Znáte to, někdo jde do postele s dědou a my s Deidou. (Ok, trochu umaštěný fór, ale vždycky mě pobaví.) Bohužel já na rozdíl od Fatalky čtu jednu knihu měsíc. Ona to zvládne za víkend, takže Deidu už má přečteného celého. Asi o všem moc přemýšlím a po každém moudru ztrácím vědomí – z toho uvědomění – a tak nějak to celé moc řeším. Dlouhé vedení či co.
Díky Deidovi jsem přišla na spoustu věcí. Například proč některé vztahy nevyšly, co je to polarizace, proč naopak jiné svištěly jak pendolino (já teda v pendolinu nikdy nejela – neopouštím Prahu, ale prý jezdí dost rychle, když není rozbité…) a celkově jsem se začala učit používat svou ženskou energii. Věřte nebo ne, je to jako vábička, tahle ženská energie. Trochu jako dynamo na kole. Čím víc jedu, tím víc zářím.
Minulý týden mi to zajistilo setkání se třemi „bývalými-potencionálními“ jen během cesty do práce. (Bývalý-potencionální je někdo o kom víte, že by mohlo něco být, on by možná chtěl, vy možná taky, nebo naopak vy moc ne, ale ať už se dělo cokoliv, nic nakonec nebylo. Bývalý-potencionální patří do kolonky „nenaplněno“, což neznamená, že by vás v dalším kole nemohl… ehm, ehm.)
Dále zde byla pozvání na rande: jedno v metru (velmi upocené pozvání a velmi elegantně odmítnuto), jedno na ulici a taky jedna nabídka skvělé budoucnosti. Bohužel jak jsem tak nastartovala tu svou ženskou energii, začala jsem cítit i tu mužskou. Nebo lépe řečeno cítím hlavně když chybí. Dřív jsem to mívala tak, že bych se vyspala s 50% mužů, se kterými jsem přišla do styku (žádný fóry o styku), ale díky Deidovi se moje radary nějak zpřesnily (ano, chlapci, plačte) a já rozpoznám Muže. Opravdového Muže. A taky ten zbytek. S Fatalkou jim říkáme „Mamlas“. Oni za to nemůžou, jsou vedle žen, co nejsou ženy, a proto nejsou Muži, ale Mamlasové. Bohužel tu nejsem od toho, abych někoho zachaňovala, takže ne, nebudu s nimi chodit, aby se z toho dostali. I když by mi to opět značně zvedlo procenta, ale ne, opravdu ne, žádný soucit.
Jediné, co pro ně můžu udělat, je koupit jim knížku „Cesta opravdového muže“ od Deidy a doufat, že to svoje dynamo taky nahodí. Upřímně, darovala jsem tuhle knihu už tolika mužům, že bych měla dostávat od Deidy tantiemy. Mužům Mužům, jsem knihu nadarovala aby si svou energii chránili a nenechali vzít a Mamlasům, aby ji hezky nastartovali. Já tu svou knihu („Když jde o muže“) zatím nedočetla, takže nečekejte happy end o mém novém Muži Muži, ten se ještě neobjevil. Ale až se objeví, vím jistě, že ho poznám. Protože teď trávím své večery v posteli s Deidou.
4 komentářů
U dvou Verunek
A už jste se „promrdaly k bohu“?:) Veronika
Martina
Pozdravy Fatalce a Bohyni. Čtu vás nějaký čásek a občas žasnu, jak jste se trefily!
Můj komentář se však týká fotek, které používáte. Uvádějte opravdu zdrojovou stránku, odkud jste fotku citovaly – zdroj google.com opravdu nestačí.
(Mě je po tom houby, ale nepřeju vám zažít nějaký soudní proces s nějakou databankou či autorem, kteří se budou soudit, že jste je necitovaly.
jen to nejlepší
Martina H.
Jana
A co teprve Cesta nespoutané ženy!!!!
Evelínas
Tak teď už jsem Deidovi neodolala. Pátrala jsem po něm, už když se zmínila Fatalka, ale stáhla jsem ho v naprosto nevhodném formátu. Teď je vše napraveno a Deida může se mnou do postele a já se těším, až budu zářit! Děkuji za tip ;).