Když se vám sex zajídá

Třicítka dostane zprávu od bývalého milence, se kterým se naposledy viděla v roce 2016
M: Jak se máš?
230: Vcelku dobře. Co ty?
M: Jde to. Co chlapi?
230: Co by tě přesně zajímalo?
M: Jestli jsi opečovávaná.
230: Někdy, ale ve vztahu nejsem. A ty?
M: Je to komplikovaný.
230: ?
M: Nejsem moc využíván a nudím se.
230: Aha.
M: Nechceš se vidět?

230 přemýšlí, svádí boj, přehrává si všechny scény, přemýšlí a vzpomíná, proč jim to neklaplo a jak moc dobré to v posteli tenkrát bylo.
Pak se zamyslí ještě jednou, ezotericky se nacítí, hluboce se nadechne a odepíše:

230: Člověče, asi ani ne.
M: Proč? To je děsná škoda!
230: No, možná. Jak jsem to pochopila, tak jsi ve vztahu, kde nejsi použit a nudíš se. Takže hledáš zábavu. Chápu. Bohužel jsem v tuhle chvíli šíleně unavená. Především ze zabavování chlapů, co se nudí nebo co je jejich slečny nebaví. V tuto chvíli bych naopak potřebovala funkčního stabilního přítele, takze budu šetřit energii na další vztah, co snad přijde, ať jsem odpočinutá a dostatečně zábavná ;-), aby nám to klapalo. Až se začnu nudit, ozvu se, protože sex s tebou byl super, ale já bych ted chtěla nejen sex, ale vztah se super sexem a v tom se evidentně mijime. ;-)
M: OK, chapu!
230: Dekuju!
M: S tebou bych si dal říct hned.
230: Ano, byl to super sex!
M: Ano!
230: Proč vlastně nejsi využíván? (nemůže to pochopit. Ona by ho využívala a zneužívala od rána do večera. Nemůže taky pochopit, proč spolu lidi jsou, když se “nevyužívají”, když se nudí a co je tedy to pouto, které mezi sebou mají. Láska?)

…a tak si píší celý večer….

Na sex (mezi nimi) samozřejmě už nedojde. Jinak toho proberou dost.
Ve své podstatě je to pořád to samé. Podceňování sexuálních potřeb na začátku vztahu, kdy i klasika je úžasná. Nic proti klasice, je super a je to bezpečná zóna, ale pokud máte rádi pálivé jídlo a knedle moc nejíte, tak si na prvním rande tu svíčkovou možná i dáte, když už ji uvařila. A třeba i na tom druhém, kde asi své zkušenosti s asijskou kuchyní vytahovat nebudete, nebylo to vhodné, ale zřejmě až se prokoušete přes bramborový, houskový, chlupatý (knedlík, samozřejmě) až k tomu karlovarskému, tak ty jarní závitky nakonec zmíníte. Možná nesměle naťuknete i pad thai. A nemusí tam být ani tolik chilli, že? Úplná divočina vám nikdy stejně moc nejela. Máte rádi jen pikantnosti. Takže to celé znovu proberete a ona vám po vašem nesmělém pokusu s nadějí v oku nabídne kuře na paprice. Pálivé. A s ňokama!
Jako kuře na paprice není pad thai, ale zase je vidět posun a celé to vypadá velmi nadějně, navíc se o orientu bavíte dál!
Sice jen bavíte, ale je to posun.
Navíc si slíbíte nezávaznou ochutnávku thajské kuchyně, což je přeci skvělé! Jupí!
Jenže když už má na tu slávu dojít, jsou nakonec k večeři knedlíky. S vajíčkem.
A po orientu ani stopy. Dokonce už o něm ani nemluvíte.
A to je ten moment, kdy peklo může konečně začít.
Ona vaří knedlíkové hody a může se strhat, on je poctivě jí, protože ji má rád a nechce, aby na něm bylo něco poznat. Je to přece skvělá holka.
A začíná dusno, ve kterém není spokojený ani jeden.
Ona se může přetrhnout, vyčerpala už všechny možnosti, udělala mu i plněné knedlíky s tajemným překvapením a on to do sebe tlačí, nemůže už knedlíky ani vidět a přesto vlastně pořád nemá dost. Protože jeho potřeba prostě naplněná není.
A proč to všechno?
Protože na prvním rande se o orientu nemluví.
A asi ani na druhém.
Ale děti moje, vzpamatujte se! Kdyby nebyla jen na knedlíky, na třetím rande by se k orientu samovolně dostali. Tak proč si něco namlouvat?! Už na třetí schůzce to bylo jasný. Jenže člověk raději doufá, než aby se na to vykašlal, protože věří, že někoho téměř vyhovujícího už nenajde.
A tak zacílí pozornost jinam, soustředí se na to, že se mají rádi, on je gentleman, takže ji nebude nutit – aktivity typu #metoo nehodlá podporovat – což je jedině dobře a proto to ve volné chváli zkusí u mě.
Protože nevěra je v této společnosti lépe akceptovatelná, než když holce naservírujete (po letech diskuze) jarní závitek.
Přijde vám to celý drsný? No, mně taky.
Vztahy jsou těžký a ideální partner neexistuje. Člověk musí občas ustoupit a podřídit se, aby to fungovalo a nevykostili jste se po první neshodě, ale v téhle oblasti jsou kompromisy pěkně na hovno. Spokojený totiž nakonec není ani jeden a podráždění jsou oba.
Vlastně všichni tři.
Ještě jsem tu já. A co si vybavuji, tak s chlapcem si vyhovujeme, máme si i o čem povídat, sex je super a i přes všechnu tu shodu-neshodu ten trubec bude dál do sebe tlačit domácí knedle a mně psát o orientu.
“No, tak to jsi pěkně vedle!” vztekle vyštěkla a smazala si jeho číslo.
Pro jistotu. Protože i Bohyně je někdy člověk.