(FF) Tak jsem konečně viděla nový film Alice Nellis Perfect Days. Trochu mě zklamal. Ale možná je to tím, že očekávám moc. Mám ráda její Tajnosti, takže jsem logicky čekala něco podobně přesahujícího, něco, co ve mně zanechá POCIT. Protože o tom by filmy a umění obecně měly být, ne? Jenže tenhle film mnou jen proplul. Občas jsem se nudila, obtěžoval mě product placement, pár vět bylo naprostých klišé a některé nápady byly vykradené odjinud. A to je vždycky špatně. Ale protože chci vidět věci z té lepší stránky (taky klišé), pár povzbuzujících poznatků jsem si odnesla: 1. Je normální ještě ve 45 nevědět ČÍM CHCI BÝT, AŽ VYROSTU. 2.…
-
-
Disco v Plzni
(Boh) Moc se mi líbilo disco pro -desátileté v Plzni. Původně jsem si myslela, že jdu do klasického klubu. Patřičně jsem se naladila, vyzkoušela si podle MTV několik lascivních póz a vytvořila pořádného Jokera na obličeji. Nebo jak by moje bábí řekla: „Jak Sixtinská kaple.“ Jaké ovšem bylo moje překvapení, když jsme dorazily do podzemí hotelu Continental. Stačilo sejít pár schodů a ocitli jsme se na diskotéce z let minulých. Trochu mě to zaskočilo, staří lidé, hudba ze sedmdesátých let, stolečky, obsluha, DJ co uvádí songy… Ovšem po chvíli aklimatizování mě to začalo nesmírně bavit. Bylo totiž jedno, kolik mi je, jak vypadám a jak tančím. Mezi bloky písniček byly přestávky a…
-
Bohyně na blešáku
(Boh) Blešáky jednoznačně patří mezi moje guilty pleasure. Neodradí mě ani název, ani vstávání a už vůbec ne fakt, že předměty jsou staré, použité a dost toho pamatují. Ba naopak. Miluju burzy, blešáky a trhy antiku všeho druhu. Tentokrát jsem v mlze vyrazila se svojí oslnivou kamarádkou Královnou do Weidenu v Německu. Královna i se svým přítelem, kamarádem Drahého, bydlí v Plzni a je ostřílenou nákupčí, takže jsem měla průvodce, učitele, ubytování a hlavně skvělou společnost v jednom. Největší kouzlo okamžiku nastalo na začátku, kdy jsme dorazily a ve tmě vybíraly trička, kalhoty, tašky, plechovky a jiné propriety, které vypadaly ve světle baterky zajímavě a tajemně. Trochu to připomínalo noční bojovku o poklady německých garáží. Druhá…
-
Vyzkoušely jsme Versace v H&M
(Boh) Existují statusové věci, které ze své podstaty prostě nejsou pro každého. Diamanty, kožichy, Seychely, Ferrari, boty od Louboutina a páni ředitelé velkých korporací s enormně velkými platy a ještě většími egy. Fakt, že tyto věci jdou celkem na dračku (i přes to velké ego), je evidentní. Podstata spočívá v omezeném počtu a v luxusu a samozřejmě ve statusu, který si kupujete. „Nikdy nepiště Luxus pro každého nebo Posledních pět kusů,“ říkal náš profesor na marketing. „Shodíte produkt i sebe.“ Proto jsem trochu nepochopila včerejší akci, kterou pořádalo H&M ve spolupráci s Versace. Nebylo to špatné, ale nebylo to ani dobré. U vchodu nás s Fatalkou uvítal dvoumetrový, dvacetikilový model…
-
Nevinné kancelářské hrátky a jejich průběh v deseti krocích
1, Zjištění, že o vás někdo projevil zájem je situace, kdy procházíte chodbou a neznámý kolega, který vás už významně zdravil ráno, vám lascivně popřeje dobrou chuť, protože je jasné, že odcházíte na oběd. 2, Ujištění, že střety s kolegou z vedlejšího odboru nejsou jen vaše fantazírování přichází ve chvíli, kdy letíte do kuchyňky, kolega telefonuje na opačném konci chodby a když z kuchyňky pádíte zase ven, kolega náhle sedí přede dveřmi, aby vás jen tak mezi řečí pozdravil a přidal takový ten hluboký pohled. Je opravdu těžké po tomhle výstupu nenastoupit do špatné tramvaje. (Promiň Fatalko, přišla jsem zase pozdě…) 3, Proces uvědomění, že o vás kolega stojí přichází…
-
Svíčková a jiné rozkoše
(FF) Příjemnou součástí mé práce je testování restaurací, báječných pokrmů a popíjení šampaňského od deseti dopoledne. Zní to idylicky? Můj nebohý žaludek, zdegenerovaná játra i nohy na podpatcích dostávají pěkně zabrat. A někdy neznám lepší pocit, než si vzít džíny, baleríny, nemuset se „tvářit“ a dát si salát zalitý litry nechutného dresinku. Pokud máte choutky na něco líbeznějšího, pro inspiraci přináším kaleidoskop mých posledních zážitků a neberte mě moc vážně. Minirecenze je velmi subjektivní: Café Imperial Klasika. Telecí řízečky lehoučké jako sen, bramborová kaše jemná jako mé vlasy. Krevety (ano, Bohyně, už vím, jak se jedí!). Rukolový salát s carpacciem. Cheesecake přesně jak má být. Perfektní obsluha. Lahodné víno. Interiér, který…
