(FF) Jak poznáte, že stárnete? Rychle. Tedy pokud vyrazíte do baru a věkově máte blíž spíš ke čtyřicítce než ke třicítce. Přiznejme si to – když nějaká party začíná v jedenáct večer, je to na nás už moc pozdě. To už přece normálně dávno spíme. Samy. Z baru, kam se s kamarádkou vyhrabeme jednou za půl roku a to jen proto, že má jedna z nás narozeniny, odcházíme po dvou drincích v deset, přičemž jedna u nás pila nealko. A místo sexu se bavíme o důchodovém pojištění. Máme si ho pořídit nebo ne? Když už se vzmužíme a do baru vyrazíme, většinou nás rovnou posadí k východu (asi si říkají: „Báby půjdou brzo spát.“ nebo „Z nich…
-
-
Bublinky, bouřlivé výšiny a divoká líbačka aneb Fatalka jde na první rande, část II.
“Tak už tam ksakru půjdu, hodinu předtím je blbý to odvolávat,” říkám sama sobě. Vůbec se mi na tu skleničku nechce. Je to první a poslední rande z tinderu, na které jdu, protože už mám po krk těch zpráv, ve kterých je vždycky jen “Chceš přijet ke mně do bytu?”, přicházejících většinou po desáté večer, nebo už jen velmi minimalistické a úsporné “sex”?”. Ne, díky, stačilo, nechci. Tenhle chlapík, říkejme mu třeba pracovně Hynek (you asked for that), byl poslední, se kterým jsem si začala psát, protože “jo, ještě je tady tenhle, vypadá normálně, tak už mu odepíšu a pak celou aplikaci vymažu.” Hynek působil chytře a vtipně, a tak…
-
Rande ve třiceti
(FF) Ve třiceti děláte stejné věci jako ve dvaceti, ale jsou přitom podivuhodně jiné. Jiné je, když jdete do klubu ve dvaceti nebo ve třiceti (poznámky mamky ve dvaceti: “Počkej, až budeš mít vlastní děti a ty se budou vracet z diskoték ráno!”, poznámky stejné mamky ve třiceti: “Klidně se vrať až k ránu nebo kdykoliv jindy, hlavně už se tam s někým proboha seznam!”). Jiné je, když jdete na sraz s kámošem – zatímco ve dvaceti klidně hltáte klobásy u stánku na Václaváku a předstíráte v záchvatech smíchu, že už o životě něco víte, ve třiceti pravděpodobně sedíte na sofistikovaném drinku někde v hip podniku nebo raw restauraci a…
-
PROČ BOHYNĚ NENÍ HIPSTERKA
(Boh) Nedávno mi někdo řekl, při pohledu na několik let starou fotku, že jsem pravověrná hipsterka. Musím říct, že bydlím v Dejvicích a chodím venčit na Letnou, což jsou hnízda hipsterů a mimochodem kavárna Nahoře a Dole je vedle mého vchodu, takže ano, možná jsem v hipsterké oblasti, ale za hipsterku se fakt nepovažuju. Já vlastně ani nevím, kdo ti hipsteři jsou. A tak jsem mrkla do wikipedie:
-
Hlavně, že jsme pořád tady, aneb co jsem se naučila v prosinci
(FF) Dny, kdy se mi podaří vidět východ nebo západ slunce, mi přijdou jiné, jaksi úplnější než dny, kdy je nevidím. Asi si dám naprosto jednoduché předsevzetí, abych jich vídala víc a víc. Pochopila jsem, že se budu muset umět líp prodat. Když je totiž člověk dlouho v nějaké práci (myslím roky a roky), nemusí se nikde moc prezentovat. A na mně je několikaleté sezení v kanclíku dost vidět. K získání nové práce překvapivě nestačí koupit si nové hadry a brýle, dokonce ani odkazy na dlouholetou praxi! Musím v sobě někde hodně hluboku vykopat zápal, energii a nadšení. Uf.
-
Adventní rodeo a kruhy pod očima aneb co jsem se naučila v listopadu
(FF) Při nákupu vánočních dekorací je lepší promyslet si PŘEDEM, v jakém stylu a barvě chceme mít výzdobu laděnou. Což jsem nějak nedomyslela, takže mám teď v bytě výzdobu typu adventní rodeo: dřevěný rádoby starobylý koník se pere se zlatou hvězdou a růžovým svícnem, červeno-zlatý věnec soupeří s třpytivými stříbrnými koulemi a celou tu předvánoční nádheru dotváří bílý stromeček s bílými hvězdičkami na bílém ubrusu, tedy model tzv. neviditelný. No co už, nové dekorace kupovat nebudu, prostě pustím koledy, zapálím (snad jen) purpuru a rozsvítím vánoční světýlka. Třeba jejich líbezné měkké žluté světlo všechno vánočně sjednotí. Budu si pamatovat, že kombinace bio-oleje na odlíčení očí a voděodolné řasenky nefunguje. Sice…
