kultura,  Tasted On Us...Aneb vyzkoušely jsme

Vyzkoušely jsme – Flying Bach

(Boh) Když vyrůstáte na klasice jako je balet, Cimrman, Kafka a Mozart, to všechno řízlé koncem devadesátých let, kdy PSH byli týpci z Jižáku, zlomit se v pase byla novinka a na ulicích se začaly objevovat první „čmárance“, je jasné, že Flying Bach je přesně pro Vás. Sedne vám. Já to věděla okamžitě. Miluju svobodu, graffity a urban style of life. Na maloměstě nebo venkově bych chcípla. Jsem krasická city girl, co se v lese ztratí a otráví mochomůrkou, nerozezná sojku od nějakého jiného ptáka (nic mě nenapadá),  ale pokud je třeba najít nejlepší klub, dostat se ke kadeřníkovi roku, mávnout na taxíka nebo ve dvě hodiny ráno sehnat punčocháče, nedejbože drogy (!), vím přesně jak na to. (OK, ty drogy nesháním, ale kdyby to bylo potřeba, vím kam zajít a na koho se obrátit. That´s the way of city life…).
Miluju kontrasty a surrealismus. Ten magický pocit, který zažíváte v okamžiku, kdy ze skříně, ze které jste chtěli vyndat košili, nakonec vytáhnete lva (jak pravila Frida Kahlo). A proto, když jsem zjistila, že přijede Flying Bach, málem jsem zešílela. Nejdříve radostí a pak smutkem nad vyprodanými lístky. Vše, co mám ráda se totiž spojilo do jednoho vystoupení. Balet, breakdance, freestyle, piano, zajímavé projekce, super hudba, RedBull (ten nemusím, ale díky němu to vzniklo), pohoda a hustej nářez. A to vše v prostorách krásně zrekonstruovaného divadla s látkovými tapetami a broušenými lampičkami. Nemohla jsem tam chybět. To, co se odehrávalo na podiu byla má podstata. Nikam nezapadám, jsem (rozto)divná a příliš multifunkční a teď tohle! KONEČNĚ! Musela jsem to vidět.
A tak jsem to nakonec viděla. A neříkám, že bych už mohla zemřít, to asi ne, ale bylo to jedinečné. Bylo to městské, krásné, překvapivé, nebyl to gigantický Cirque du Soleil s vopižůrama, nebyla to alternativní Letní letná, která probíhá v přírodě(!), ale byla jsem to já, freestylová Bohyně v divadle, s Markem Ebenem před sebou a Drahým vedle sebe, který dokázal nemožné a sehnal lístky. On totiž nerad vidí, když jsem nešťastná. A já nešťastná opravdu byla.
Zažila jsem dokonalý večer, vše se spojilo v jednolitou hmotu a já se začala po dlouhé době zase tak poťouchle usmívat, pohupovat a dokonce jsem si dala i dva koktejly s RedBullem, které byly kupodivu super. Naše duše stejně jako Bach nebo ti, co pijí Redbull, létaly a bylo to na nás vidět. Tenhle zážitek by mi opravdu chyběl, takže jsem moc ráda, že jsem toho lva  po dlouhé době ze skříně zase vytáhla. Vřele doporučuji a Drahému tímto ještě jednou děkuji!
[youtube=http://www.youtube.com/watch?v=QgCnKd1p5OU]

8 komentářů

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *