(FF) Jsme jen lidi. Chybujeme. Zamilováváme se do nesprávných lidí, zadlužujeme se, kupujeme si menší boty nebo oblečení, děláme špatná rozhodnutí, neříkáme pravdu šéfům, nestíháme termíny, vymlouváme se a občas zalžeme, protože nechceme způsobit ještě větší katastrofu. Třeba. Občas zalžeme i sami sobě. Nejlepší na tom je, že na to máme právo. Máme právo chybovat a ze svých chyb se poučit. Máme dokonce i právo se z nich nepoučit a nabít si znovu. Tak dlouho, dokud se nepoučíme. Vážím si lidí, kteří mi vždycky tu ruku podají, když už spadnu a vynechají komentáře o tom, jak mi to říkali, jak oni sami by to nikdy neudělali a jak jsem neschopná. Vážím si jich, protože takový nadhled jim daly jen odžité roky, zkušenosti a poučení z vlastních chyb. Tak se poznají opravdoví přátelé. Mají radost z vašeho úspěchu a v případě neúspěchu vám podají ruku. Dál už musíte jít sami, ale víte, že tu jsou a díky nim si můžete dovolit upadnout. Jednou i podruhé.