• Co se nám honí hlavou

    Jak nám to Isaak všechno zkazil

    (Boh) Má spolubydlící byla na randeti s úchvatným spisovatelem z Bel Air. Byl krásný, vysoký, uvědomělý a byl to Žid. Celkem vroucně mé spolubydlící vyprávěl o společném životě a o tom, že správní Židé nepodvádějí. Nikdy, protože nemůžou. Nešlo by jim to. (Vy víte co…).Taky se mezi řečí zmínil o svém švýcarském kamarádovi, který má momentálně zlomené srdce, protože ho nějaká Češka podváděla. (Ach ty běhny z Česka). Jakmile se rozloučili decentním a přesto velmi slibným polibkem, klusala má spolubydlící domů, aby mi vše povykládala. Už během randete se rozběhl klasický ženský metrix, ale k jeho největší kulminaci došlo až u nás v kuchyni. (Mimochodem tam se děje vše. Kromě šatny je to nejmenší…

  • Co se nám honí hlavou

    dvetricitky.cz

    (Boh) Přešly jsme z wordpresu na dvetricitky.cz A bylo to jako rozchod. Bylo to jako stěhování. Bylo to jiné a nové. Težší než jsme myslely, ale nebyly jsme na to samy. Nikdy na nic nejsme sami, když dovolíme, aby nám někdo pomohl. A tak jsem se rozešly a přestěhovaly. A to samé udělaly i s blogem. A ano, přišly jsme o několik fotek, a celý rok 2011, ale naštěstí jsme měly skvělého webmastera, který nám moc pomohl a o vše se postaral. Bez něj bychom se do toho přesunu nikdy nepustily. Což se teď jeví jako velmi logické. Nerozcházíte se ani nestěhujete, pokud nemáte záchranou síť (web), nebo pořádného mastra…že?…

  • Co se nám honí hlavou

    Jak mi pečení holubi do huby lítali

    (FF) Polévka z okry, krevety s koriandrem a pečená holoubata plněná haší z holoubích vnitřností, tak nedávno vypadala má příjemná pracovní povinnost. Ano, snědla jsem to, vydatně (kvůli trávení!) zapila Pinot Griogio a duchaplně konverzovala. Ale nepíšu to proto, abyste si mysleli, že v Praze pečení holubi do pusy létají (i když přesně to se konečně po letech usilovné práce konečně stalo!). Píšu to proto, že na téhle večeři jsem se setkala se svojí známou a nestačila jsem se divit (což činím často). Poprvé jsme se potkaly před mnoha lety. Byly jsme na tom podobně. Blondýny naplaveniny (nesnáším tohle slovo, ale je výstižné), jedna asistentka šéfredaktorky, druhá asistentka ředitelky. Byly…

  • Co se nám honí hlavou

    Jako ve filmu

    (Boh) Jsme skoro měsíc sestěhovaní a řešíme veškeré (pro mě) pitomosti jako je sedačka, jídelní stůl, velká televize, nákup na víkend nebo čisté trenky. Třicet let jsem byla zvyklá dělat si co chci a kdy chci a když se mi něco nelíbilo, jala jsem se k odchodu. Jenže teď je to jiné. Není kam odejít a není také důvod pro odchod. Ani jeden jediný. Protože je to super, i když nehraje romantická hudba během našich polibků, neprobouzíme se namalovaní a učesaní a nejsou všude po bytě čerstvé květiny ve vázách-někdy ano, ale ta voda se velmi rychle kazí… Zažívám krásné období, ale není to jako z filmu. A mám neblahý…

  • Co se nám honí hlavou,  culinaria,  Tasted On Us...Aneb vyzkoušely jsme

    Vyzkoušely jsme – kuřecí hody

    (Boh) Toto je další recept (bez receptu), který popisuje mé kulinářské umění v praxi. Nejdůležitější ingredience… * papiňák, který jsem dostala k narozeninám * obrovské nadšení * přítomnost obchodu ryby-drůbež, se sobotní otevírací dobou * (A jak se později ukáže, i můj Drahý…) Začínáme – pátek/sobota…  Vaření ve své podstatě začalo již v pátek v noci, kdy jsem si do půl třetí ráno zapékala uv gelové nehty. Na rukou i na nohou. Vřele doporučuji! Jedině tak dosáhnete té pravé sobotní agónie. Zaručeně Vám pak bude jedno, jestli koupíte kuřecích skeletů pět nebo šest, kolik váží vodňanské chlazené kuře a absolutně přejdete fakt, že zelenina na polévku vypadá hůř než vy. Ve své podstatě vás uvadlost…

  • Co se nám honí hlavou

    Chvála nám, chvála vám, chvála všem botičkám!

    (Boh+FF) Níže je email, který jsme dostaly. (A který zase dostal nás.) Na větší komentář se zřejmě nezmůžeme, obě se totiž snažíme dojetím nerozplakat (přece jen máme docela slušné pracovní pozice a editorky ani právničky nebrečí. Alespoň ne v zaměstnání!)    Josephine, je to krása, děkujeme za zpětnou vazbu a držíme palce v podnikání. Jsme tvé budoucí stálé zákaznice.    Trochu nám vrtá hlavou, který článek byl ten osudový…:-) Milá Bohyně a Fatalko, před pár měsíci jsem začala číst váš blog a musím říct, že po roce bydlení v Anglii to pro mě byla záchrana..a zároveň mě potěšilo, že nejsem jediná kdo řeší, jestli pan Božský existuje nebo jak si zvyknout na návrat…