(FF) Když jste hodní a milí lidé, pozvete na předvánoční večírek i bývalou kolegyni, která je chudák sama a advent tráví pláčem u pohádek a písně Půlnoční. Dělám si legraci. Brečím jen na konci těch pohádek. Pozvete ji i přes to, že přinese jen víno, kaki a pomelo, zdrží se ukrutně dlouho, což korunuje výkřiky: „Já už fakt odcházím,“ a odmítne ochutnat skvělé dipy, „protože je v nich ta strašná ovce“. Mimochodem, dipy sklidily velký úspěch a já díky svému konzervatizmu přišla o lahodnou krmi. No, kus jsem si jí odnesla na tričku, až bude hlad, seškrábnu si ji. Celá návštěva „žracího večírku u Bohyně“, o kterém referovala i Dita,…
-
-
Zlatá pravidla vánočních večírků
(FF) Věk po třicítce má spoustu nevýhod a jednu zásadní výhodu – zkušenosti. Po bujarém vánočním večírku se už neprobouzíme se jmelím ve vlasech a velice matným tušením, že jsme se s někým za sloupem líbaly. Není však na škodu si pár pravidel připomenout. Pro ty rozvernější proto, aby to líp ukočírovaly a nevlekly s sebou citové důsledky ještě rok poté, pro ty hodné proto, aby ta vánoční pravidla konečně porušily. Vždyť jsou Vánoce a na to se dá svést hodně věcí! Poučena zkušenostmi z loňského roku jsem se letos už neobjednávala k neznámé kadeřnici, ale spolehla se na vlastní (ne)um s fénem. Zběsilé pátraní po dokonalých šatech jsem také vzdala předem, protože mou hlavní devízou…
-
Zpátky do sedla aneb Tiffany a spol.
(FF) Na konci minulého roku jsme si řekly, že takhle by to nešlo, a že příští Vánoce budeme zasnoubené. Jedné z nás se to povedlo, druhé ne. Jedna z nás očividně vsadila na špatného koně. Teda, možná si myslela, že je to lesklý dostihový kousek, ale když se zarazil u první překážky, pak spadl do jezírka a zakončil to zbabělým schováváním v davu jiných koníků, bylo jasně, že ji k Tiffanymu nedoveze. Zatímco druhý koník, i když možná vybíhal pomaleji a párkrát na cestě zabloudil, cílovou pásku nakonec protrhl. Čím to bylo, že jedna vsadila na správného koně? Vírou, že to dobře dopadne? Tím, že jedna z nich nevěřila, že…
-
Panenka, co mě nakopla
(Boh) Mám kamarádky, které jsou nadané a výjimečné. Jsou mi inspirací, oporou, hnacím motorem a zázemím, které nutně ke svému životu potřebuji. I když se momentálně nacházím ve velmi hezkém životním období, bohužel jeho rozpoznávacím znakem je především dřina, trocha odříkání a velký spánkový deficit. Slušně řečeno, do svého velkého kulatého zadku se teď rozhodně nekopu. Jsem spokojená a přijdu si jako superžena, ale někdy mi moje dvě práce a účast v několika projektech leze na mozek. Kdysi jsem se snažila být paní Dokonalá a Neomylná („v každém hovně za kvrdlačku“, jak se říká u nás doma), ale teď, na prahu třicítky, jsem schopná přiznat, že bych si strašně ráda vzala…
-
Rolničky Arriva
Všem, kteří ve zdraví přežili Štedrý den, přejeme krásný Hod Boží. Dejte Vánocům šanci, vždyť nemusí být tak pochmurné a červeno zelené, jako v ČR. Jsou i jiné barevné varinaty! [youtube=http://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=sGDO99gmb1Q&gl=CZ]
-
Ach, ty vánoční večírky
(FF) Zbožňuju vánoční večírky. Mám ráda tradice, atmosféru těšení se a lehkou dekadenci okamžiku, kdy se v podstatě neznámí lidé, omezení doteď jen na komunikaci o filtru v kávovaru, opijou a říkají si do očí (h)různé pravdy. Kromě toho – není nad trochu vynucené konverzace v nepohodlných botách a těsných šatech pod dohledem šéfů. Většinou se sice na vánoční party umažu od čokoládové fontány, rozbiju pár lesklých ozdob a po půlnoci se lehce ovíněná líbám s údržbářem, ale stejně. Stejně pokaždé přicupitám nastrojená, nalíčená a kromě push-upky vyzbrojená i nadějí, že tentokrát to bude jinak. Že se budu ladně vznášet sálem, protože jsem během roku opravdu chodila na hodiny tance.…
